Vzpomínka na balkánské putování 10.5.-22.5.1994: Rumunsko, Bulharsko, Řecko, Albánie, Makedonie

Tuto cestu jsem podnikl jako účastník poznávacího zájezdu do Albánie, pořádaného CK Kudrna Brno. Cestovka operativně zareagovala na situaci, kdy Albánie otevřela své hranice pro zahraniční turisty. S ohledem na poměry (válečné konflikty) v aktuálně rozpadlé Jugoslávii se do cílové země jelo trochu větší oklikou, o to větší kus Balkánu jsme viděli. Zájezd proběhl z dnešního pohledu dost "na divoko", bivakovali jsme ve volné přírodě a dopravním prostředkem byl starý autobus zapůjčený ze zemědělského družstva, řízený jediným řidičem... Oba však obstáli - autobus neskončil vedle četných vraků v balkánských roklinách, řidič ani jednou neusnul a bylo silným zážitkem ho pozorovat při improvizovaných opravách závad svěřeného vozidla, např. i za pomoci sekery. V zájezdu jsem byl jediným herpetologicky zaměřeným účastníkem, určitou podporu v terénu mi poskytovala manželka a několik entomologů. Protože cesta byla svým způsobem "průkopnická", publikoval jsem krátkou zprávu s výčtem pozorovaných obojživelníků a plazů v Albánii (Kocourek I., 1994: Teraristické postřehy z jižní Albánie. - Akvárium terárium, Praha, 37 /11/:30-31).

Přesun z Brna přes Slovensko a Maďarsko do jihozápadního Rumunska proběhl rychle, při první delší zastávce jsme si prohlédli přehradní hráz - Železná vrata na Dunaji. Zde jsem na parkovišti pozoroval první plazy - ještěrky Lacerta viridis a Podarcis muralis. Dalším bodem programu mělo být koupání v termálním bazénu městečka Baile Herculane, ten však byl zcela prázdný. Podařilo se nám v okolí nad řekou Cerna objevit termální vývěr do skalního bazénku, kde jsme se přes sirovodíkový zápach náležitě vykoupali. Pramen ústil do řeky, zde teplou vodu využívaly žáby - Bombina variegata, Bufo bufo a Rana ridibunda. Údolí řeky Cerna je známým výskytištěm nominotypického poddruhu zmije růžkaté, při krátkém průzkumu jsem nalezl pouze Anguis fragilis, Podarcis muralis a Natrix natrix.

Cesta pokračovala kolem Dunaje, přes který jsme se přepravili prámem na hraničním přechodu Calafat-Vidin. Přenocování proběhlo již na bulharském břehu Dunaje u vesnice Lom, kde jsem za tmy potkal velkou blatnici Pelobates fuscus. Ráno jsme se vydali směrem na jih, při hygienické zastávce u řeky Iskar jsem viděl Rana ridibunda, Lacerta viridis a Podarcis muralis. Projeli jsme kolem Sofie a jeli stále na jih, bulharské hranice jsme po delším čekání překročili v údolí Strumy u obce Kulato. V Řecku jsme navštívili Soluň a odjeli přespat k vesnici Litochoron pod Olymp. Následující den jsme vyrazili na exkurzi tímto bájným pohořím, autobus nás vyvezl do průsmyku Prioni (cca 1.200 m.n.m.). Zde jsem za mlhy a drobného deště nalezl u potoka několik druhů obojživelníků - Salamandra salamandra, Bombina variegata, Bufo viridis, Rana graeca a pod kameny ještěrky Podarcis muralis. Někteří kolegové se vydali vzhůru ke sněhovým polím, já s manželkou jsme naopak sestupovali do Litochoronu. Doprovázelo nás nestřežené stádo nákladních mul. Všude kolem cesty běhaly drobné ještěrky Podarcis muralis, které v nižších polohách nahradil mohutný druh Lacerta trilineata. Procházeli jsme kolem luk plných vstavačů a dalších květin, z některých vyhlídek bylo možné vidět Egejské moře, kde se již dalo koupat, a současně zcela zasněžené vrcholky Olympu.

Druhý den jsme zajeli do oblasti Meteora. Toto skalnaté území, které jsem navštívil i později, mě zcela nadchlo. Nad skalami, propastmi a proslavenými skalními kláštery kroužili krkavci, kavky, poštolky a supi mrchožraví. Prohlédli jsme si jeden z klášterů a během následující chvíle volna jsem procházel okolní macchiové porosty. Hojné zde byly ještěrky Lacerta trilineata a málem jsem zakopl o velkou černou želvu Testudo marginata. Do neprostupného křoví mi utekla největší štíhlovka Dolichophis caspius jakou jsem kdy viděl, připadala mi třímetrová, takže ty dva metry mít mohla. Při přesunu směrem k albánským hranicím jsme uskutečnili průchod kaňonem Národního parku Vikos-Aios. Protože ve špatně značeném terénu větší část výpravy zabloudila a ocitla se na nesprávné straně strže, odkud se musela zdlouhavě vracet, měl jsem při čekání na nešťastníky více času k průzkumu okolí obce Vikos. Zde převažovaly ještěrky Lacerta trilineata, přibyl nový druh Podarcis erhardii, na skládce jsem viděl dvě menší štíhlovky Dolichophis caspius. Následoval průjezd pohořím Pindos se zbytky sněhu, kde nás noc zastihla v roklině s protékajícím potůčkem, obývaným skokany Rana epeirotica a ropuchami Bufo bufo spinosus, kterým ve vyšší nadmořské výšce teprve nastalo období rozmnožování. Kolem potoka také lezli krabi Potamon potamois. Další den proběhla kulturní zastávka ve městě Ioannina, v jehož centru hojně žily ještěrky Podarcis muralis.

Překonání řecko-albánské hranice se protáhlo. Albánský celník naváděl náš autobus kolem řady tiráků tak, že ten při couvání vyvrátil bránu řecké celnice, čemuž se celník velmi smál, nadšen byl také staršími pasy některých účastníků s nápisy "Československá socialistická republika" a pak nám přímo v autobuse ochotně posloužil jako směnárna... Konečně se tedy před námi otevřela Země orlů. Díky malé technické vyspělosti si Albánci poničili přírodu hlavně klasickými způsoby - nadměrnou pastvou a kácením lesů, které nahradila macchie. Rušivými krajinotvornými prvky byly obří nápisy "ENVER" z kamenů nebo vysázených stromů na úbočích kopců, oslavující zvěčnělého komunistického vůdce, a především bunkry. V období izolace země prakticky před celým světem bylo národní mánií budování polokulovitých betonových bunkrů, které jsou instalovány skutečně všude v množství větším než velkém - údajně na tři Albánce připadá jeden bunkr. Zajímavé je mnohdy i "taktické" umístění bunkrů, viděli jsme např., jak obklopovaly hřbitov situovaný mimo město. Bunkry svůj strategický obranný význam ztratily a místním obyvatelstvem, příležitostně i členy naší výpravy, byly využívány k velmi prozaickým účelům.

První přenocování na území Albánie proběhlo ve vyschlém řečišti, které bylo využíváno jako sezónní dopravní komunikace, v něm jsem v kalužích objevil pulce Bufo bufo spinosus. Ráno jsme navštívili město Gjirokaster, kde po ulicích pobíhaly paještěrky Algyroides nigropunctatus. Albánské děti užasle přihlížely, jak chytám paještěrky do očka. Při přejezdu k pobřeží Jónského moře jsem při krátké zastávce našel v prudké říčce Bistrice dvě menší užovky Natrix tessellata a kraba Potamon potamois. Na promenádě přístavního města Saranda se řídce vyskytovaly paještěrky Algyroides nigropunctatus. Také jsme zde zhlédli tristní ukázku albánského panelákového sídliště. Následným bodem programu byla prohlídka antických vykopávek v Butrintu, poblíž stejnojmenného jezera. Po ní jsem svůj zájem dělil mezi stánek s občerstvením u vchodu (jediný sortiment: nalévaná rakije a plechovkové pivo) a močály u brakického kanálu mezi jezerem a mořem. Zde bylo značné množství skokanů Rana epeirotica, které lovily užovky Natrix natrix persa, pod kamenem jsem našel pěkně vybarvené mládě. Posledním nálezem před odjezdem byla mladá ropucha Bufo bufo spinosus. Na pobřeží severně od vykopávek, odkud byl hezký výhled na řecký ostrov Korfu, jsem zjistil hojný výskyt ještěrek Lacerta trilineata a blavorů Pseudopus apodus, zahlédl jsem také velkou štíhlovku Dolichophis caspius. Pod kameny jsem často nacházel stonohy Scolopendra cingulata.

Následovala zdlouhavá cesta po pobřeží tvořeném krásnými liduprázdnými plážemi. Na mapě má cesta podobu přímky, ve skutečnosti se jedná o neustálé vyjíždění a sjíždění serpentin s vyhlídkou na orly sedící na stromech kolem silnice a na zbytky vozidel, jejichž osádka neměla štěstí. Navštívili jsme Národní park Lungara, kde u pramene jsem našel skokana Rana graeca a paještěrku Algyroides nigropunctatus, v nadmořské výšce cca 1.050 m. žily na okrajích původního borového lesa ještěrky Lacerta trilineata. Obrácení několika kamenů odhalilo drobné štíry rodu Euscorpius. Během krátké zastávky na vykoupání v moři u vesnice Himare jsem v pobřežním prohřátém močálu pozoroval želvy Emys orbicularis hellenica.

Na dalším nocovišti jižně od přístavního města Vlore jsem se do terénu dostal až za tmy. Procházel jsem po silnici mezi macchiovými porosty, na zídkách kolem ní jsem zjistil výskyt gekonů Hemidactylus turcicus a našel i jejich predátora - mládě hlavatky čili skvrnovky Telescopus fallax. Při návratu mi pod nohou něco zasyčelo, ve světle baterky jsem uviděl zmiji, kterou se mi podařilo chytit dříve než zalezla do houští. Jednalo se o výrazně zbarveného samce Vipera ammodytes meridionalis. Ve městě Vlora jsme se zdrželi krátce a poté, co se náš autobus stal středem zájmu zlodějského dětského gangu, jsme raději odjeli. Dalším navštíveným městem byl Berat, kde na březích řeky Osum běhaly ještěrky Podarcis erhardii a Podarcis taurica. Při hygienické zastávce východně od města Elbasan u řeky Shkumbin jsme objevili dvě mláďata želvy Testudo hermanni a pozorovali mladého supa mrchožravého. Poslední zastávkou v Albánii bylo Prespanské jezero, na jehož břehu žily ještěrky Podarcis erhardii a Podarcis taurica, našel jsem také několik ubitých užovek Natrix tessellata. Po delších peripetiích s vyhledáváním vhodného hraničního přechodu jsme v blízkosti Ohridského jezera přejeli do Makedonie.

Prohlédli jsme si město Ohrid a bivakovali v blízkém Národním parku Galičica. Při průjezdu Makedonií jsme zastavili poblíž obce Debaru u řeky Crni Drin, zde lezla přes cestu velká želva Testudo hermanni, u řeky jsem zahlédl mohutný exemplář užovky Natrix tessellata. V průběhu jiné zastávky jsem našel syslí kolonii, velké brouky smrtníky rodu Blaps a pavouka snovačku Steatoda paykulliana.

Opustili jsme Makedonii a v Bulharsku se napojili na stejnou cestu, po jaké jsme přijeli. Po průjezdu severním Bulharskem následoval přesun do jihozápadního Rumunska. Odpočinkový den byl věnován pobytu ve vesnici Sfintu Elena (Svatá Helena) v pohoří Banát, obývané rumunskými Čechy. Autobus zůstal dole u Dunaje a k vesnici jsme vystupovali pěšky zkratkou kolem potoka, v jehož okolí jsme viděli skokany Rana ridibunda a ještěrky Lacerta viridis a Podarcis muralis. Jednomu z entomologů se poštěstilo pozorovat zmiji Vipera ammodytes ammodytes při polykání myši. (Protože jsem ve Sv. Heleně pobýval týden dva roky předtím, mohu uvést i další tehdy zjištěné druhy: Salamandra salamandra, Bufo viridis, Bombina variegata, Natrix natrix, Natrix tessellata, Ablepharus kitaibellii, Anguis fragilis, Emys orbicularis, Testudo hermanni.) Po občerstvení místní kořalkou a kozími řízky nás náklaďák, tzv. duba, zavezl k autobusu a následovala poslední etapa cesty domů.

S odstupem času lze hodnotit, že při této akci nebyly ideální podmínky k průzkumu herpetofauny - do terénu jsem se dostal nahodile, na krátkou dobu a jen v okolí dopravních komunikací. Tomu odpovídaly i nálezy převážně běžných druhů. Cestovatelsky však byl zájezd velmi zajímavý, získali jsme zkušenosti s pohybem po různých oblastech Balkánu.

autor/autoři:
Ivan Kocourek

datum publikace: 30.10.2006