Macrovipera schweizeri, zmije milóská

Tento trpaslík mezi zmijemi rodu Macrovipera, je jíž velmi ohroženým druhem. Znám je pouze ze čtyř Kykládských ostrovů. Na nejznámějším a největším, Milósu, zbývá posledních 1500 - 2000 exemplářů. Celkově pak v přírodě zůstává 8000 kusů. Jaké štěstí, že patří právě mezi zástupce Balkánské herpetofauny.

Vzhled:

V přírodě dorůstá až 80 cm, většinou však jde o výjimky, nejčastěji se délka pohybuje okolo 65 - 70 cm. Samice jsou delší a mohutnější jako samci. Hlava této zavalité zmije je zřetelně odlišena od krku. Čenich je vpředu kulatý, jako u všech zástupců rodu Macrovipera. Rostrale vždy širší jako vyšší. Hřbetní šupiny jsou a větší část hlavy, kromě temporálií, jsou kýlnaté. Ve středu těla leží nejčastěji 23 řad dorsálií. Základní zbarvení je modrošedé, šedé, hnědé, pískově žluté, růžové až červenohnědé. Přičemž se tyto barvy mohou nejrůzněji prolínat. Jsou známy exempláře i do červena. Na hřbetě bývají dvě řady více či méně rozmazaných pravoúhlých skvrn. Ty se dotýkají, takže po celém hřbetě vzniká sedlový pruh. Skvrny někdy splývají do příčných proužků. Boční skvrny se střídají se hřbetními. Tyto skvrny jsou vždy tmavší jako základní zbarvení. Známy jsou i jedinci bez skvrnění. Spodní strana ocasu žlutá. Po celém těle roztroušeny drobné skvrnky.

Prostředí:

Životním prostorem této zmije jsou divoké louky, kamenité travnaté stepi, zdi, haldy suti s řídkou vegetací. Tato zmije se vždy vyskytuje v blízkosti vody.

Způsob života:

Její etologie se nijak neliší od ostatních zmijí. Jediným a podstatným rozdílem je fakt, že tato zmije nerodí živá mláďata, ale klade vejce. I proto se snaží, v jinak vyprahlé středozemní krajině, zdržovat se v blízkosti vodních nádrží a potoků. Zmije v přírodě zimují asi dva až tři měsíce. Tato zmije podléhá rozmnožovacímu typu berus, tzn. že samci se svlékají před pářením. To se odehrává většinou v březnu. Samice pak kladou vejce koncem července, nejčastěji pod ploché kameny. Vajec bývá 5 - 20 a mláďata se líhnou po 35 - 45 dnech. Jde většinou o líného hada, který není útočný. Při podráždění však syčí, krk drží vodorovně a s velkou razancí kouše.

Potrava:

Dospělé zmije se živí nejčastěji hlodavci. Mláďata pak hlavně drobnými ještěry.

Podobné druhy:

Díky endemismu čtyř ostrovů je nezaměnitelná s jakýmkoliv jiným druhem hada. U její příbuzné M. l. turanica znám však případ záměny s Natrix tessellata, které skončilo uštknutím. Na pevnině by byla zaměnitelná právě se zmijí Macrovipera lebetina, se kterou byla dlouho slučována poddruhově.

Poznámka:

Tato zmije disponuje velice silným hemotoxinem. Bez použití séra může uštknutí končit smrtí a nebo alespoň amputací postižené končetiny.