Největší suchozemská a v rámci Evropy také endemická želva. Charakteristickým znakem dospělých exemplářů želvy vroubené jsou prodloužené zadní štíty karapaxu. Krunýř těchto želv tak může dosáhnout téměř 40 cm, většinou je však menší. Samic jsou větší jak samice. Zbarvení je jednotvárné. Některá zvířata jsou zbarvena zcela černě. Určitá populace tohoto druhu v Řecku dostala díky externím morfologickým znakům v minulosti samostatný druhový status – Testudo weissingeri. Tento, dnes neuznávaný druh, má krunýř často hnědavý, černavý se světlými občas šedavými puntíky, nebo zcela žlutými. Dále viz fotografie želvy vroubené.
Obývá podobná nebo stejná stanoviště jako ostatní evropské suchozemské želvy. Vystupuje do nadmořské výšky až 1600 m.
V době páření samic bojují o samice. Jsou v tomto období velmi energičtí a vytrvalí. Samice po páření následně kladou 3 – 11 vajec velkých 30x25 (někdy 40x35) mm. Za 7 – 9 týdnů se líhnou mládí jedinci velcí do 4 cm. Tyto želvy jsou aktivní během dne, hlavně v jarním období jsou velice nepřehlédnutelným objektem v přírodě. V horkých letních obdobích si dokáží tyto želvy hloubit nory hluboké až 3 m.
Jako ostatní evropské suchozemské želvy je silně herbivorní. Živí se dužnatými listy, plody a květy.
Záměna možná s druhy Testudo graeca a Testudo hermanni.