Vipera ursinii, zmije Ursiniho

Zástupce taxonomicky velmi složitého komplexu "ursinii". Na Balkánském poloostrově se vyskytují pouze poddruhy V. ursinii macrops a V. ursinii graeca, které jsou však často slučovány a V. ursinii moldavica. Nálezy Vipera ursinii rakosiensis byly hlášeny ze severního Bulharska, rumunské Transylvánie a Slavonské nížiny, všude již však zřejmě vymizela.

Vzhled:

Malá, ale robustní zmije, dosahující délky do 50 cm. Základní zbarvení je většinou světlešedé, nažloutlé, pískové, hnědé se slabými olivově zelenými tečkami nebo světle kaštanové, přičemž se velice liší mezipoddruhově i mezipopulačně. Zbarvené boků je většinou o něco tmavší jako na hřbetě. Hřbet nese velice tmavý do zubatých příček a často rozpadlý klikatý nebo vlnovitý pruh. Na bocích těla se nachází většinou laterální skvrny. Břicho je světlé. Hlava je jen slabě odsazena od krku. Pileus zpravidla není rozpadlý do malých štítků. Frontale i parientalia zachována.

Prostředí:

Oba Balkánské poddruhy patří mezi tzv. horskou formu. Prostředím jím jsou tedy hory ve výškách od 1000 m n.m. Níže se vyskytují např. jen ostrovní populace horské formy (ostrov Krk, do 500 m. n. m.), která již pravděpodobě byla také vyhubena. Biotopem jsou jim subalpínské louky a pastviny, kde dochází k značným klimatickým rozdílům mezi dnem a nocí.

Způsob života:

Tato zmije je aktivní za dne, kdy se skryta a nenápadná sluní. Nejčastěji se s ní setkáme velmi brzy ráno, kdy se ji můžeme dokonce dotknout, aniž by provedla jakýkoli výpad. V této době totiž ještě nejsou plně vyhřáté na svou aktivní teplotu. Někdy to zachází až do takových extrémů, že zmije vypadá jako mrtvá. Nejraději se sluní na nízkých rostlinách, nebo jiných poněkud vyvýšených místech, obvykle velice blízko úkrytu. Je velmi plachá a již při nepatném podezření se ukrývá. Díky tvrdým podmínkám, které vládnou v místech jejího stanoviště zimují zmije velmi dlouho. Často i 5 měsíců. Po zimování dochází k páření. Zmije jsou v této době velice aktivní. Březost trvá zhruba 3 měsíce a samice se v této době snaží ulovit maximum potravy. Nejčastěji v září rodí samice 2 - 12 mláďat, ale počty se liší podle oblasti i možnosti samice. Mláďata jsou po porodu dlouhá až 15 cm. Samice je po porodu velice vyhublá. Opět tedy musí lovit velké množství potravy, aby přežila následující období zimování.

Potrava:

Velké procento potravy těchto zmijí tvoří rovnokřídlý hmyz. Loví však podle možnosti stanoviště i drobné hlodavce a ještěry.

Podobné druhy:

Často zaměnitelná se zmijí Vipera berus, se kterou může v některých oblastech obývat stejné lokality. Liší se však několika folidózními znaky. Nejhornější praeoculare se vždy dotýká nasale, nozdry leží pod středem nasale a zpravidla je přítomno jen jedno apicale.

Poznámka:

Jed těchto zmijí je dosti toxický, ovšem díky její malé velikosti a tedy malému množství jedu, není uštknutí ani pro menší savce nebezpečné. Poddruhy macrops a graeca patří mezi nejvznětlivější evropské hady.