Platyceps najadum (syn. Coluber najadum), štíhlovka útlá

rozšíření štíhlovky útlé Platyceps najadum na Balkáně (zeleně)

Nejznámnější zástupce rodu Platyceps, který je díky svému velice štíhlému tělu opředen v zemích výskytu nejrůznějšími pověrami a legendami. V Chorvatsku mu říkají "šibavica" v Makedonii a přilehlých oblastech pak "smok strelac", což asi vystihuje vše.

Vzhled:

Neobyčejně hbité a štíhé tělo je sotva silnější než tužka. Hlava je podlouhlá a zřetelně odlišena od krku. Ocas je tenký a dlouhý. Velmi velké oko má kulatou zřítelnici. Šupiny jsou hladké. Horní strana těla je zbarvena od jemně hnědé po rezavou. Hlava a krk jsou světle šedé, ocas a okolí šedozelené, břicho je porcelánové až žluté. Na každé straně krku bývá 3 - 20 oválných tmavých skvrn či teček, které jsou světležlutě až bíle olemovány. Směrem k ocasu se zmenšují. Od nosních otvorů se někdy táhne tmavý pásek přes oko ke koutku tlamy. Více viz fotografie štíhlovky útlé na těchto stránkách.

Prostředí:

Obývá roviny, stejně jako pohoří do 1800 m. Zde si vybírá křovinatá území s mnoha úkryty v kamení. Ráda se sluní na keřích nebo kamenech.

Způsob života:

Velice teplomilný druh aktivní za dne. Při vyrušení ihned prchá a je velmi těžké ji odchytit. Často v ohrožení šplhá na nízké stromy a keře. Je velice kousavá a z análních žláz vypouští páchnoucí sekret. Tyto štíhlovky přezimují nejčastěji od října do března. Páření pak probíhá v dubnu či květnu. Samice pak kladou snůšku o 3 - 16 vejcích do úkrytů v zemi. Mláďata se líhnou asi po 7 týdnech vývoje.

Potrava:

Dospělci se živí převážně ještěrkami, někdy nepohrdnou ani drobnými savci. Mláďata pak hlavně hmyzem. Kořist zjišťují zrakem, bleskurychle ji pronásledují a požírají za živa.

Podobné druhy:

Na Bakánském poloostrově si tohoto hada můžeme zaměnit s příbuznou Platyceps collaris, vyskytující se na území Evropy v JV Bulharsku a Turecku.

Poznámky:

Tento druh vytváří na svém území celkem 4 poddruhy, z nichž 2 se vyskytují na Balkánském poloostrově. Jsou jimi P. n. dahlii a P. n. kalymnensis z ostrova Kalymnos, na kterém jsou známy převážně melanické exempláře, což naopak zpochybňuje validitu poddruhu. Další dva, ale mimo evropské poddruhy jsou nominotypický P. n. najadum, P. n. albitemporalis.