Pelophylax shqipericus (syn. Rana shqiperica), skokan albánský

Endemický skokan Balkánského poloostrova, kterého můžeme najít v některých oblastech Albánie a Černé Hory.

Vzhled

Jako většina z komplexu tzv. "zelených skokanů" je i tento druh těžko rozeznatelný. Hlavně pak v oblastech výskytu s jinými druhy rodu Pelophylax. Tento druh dorůstá průměrně až 7,5 cm. Je velmi podobný druhu Pelophylax lessonae, ten se však v oblasti výskytu P. shqipericus nenachází. Hlasový rezonátor je zbarven olivově nebo šedě a zadní stehenní končetiny jsou žlutě pigmentovány. Zadní končetiny jsou rovněž mírně prodloužené, metatarsní hrbolek je obvykle velký s vysoce klenutým okrajem.

Samci jsou zbarveni zelenavě nebo nahnědle a samice světle hnědě či olivově. Obě pohlaví mají tmavě hnědé nebo černé skvrny s možným čokoládovým zabarvením u samic. Světle zelené pruhy mohou být přítomny u obou pohlaví. Spodní strana těla je krémová se slabým tmavým skvrněním. Dále viz fotografie skokana albánského.

Prostředí

Obývá asi 60 km dlouhý pás podél jihozápadního pobřeží Balkánu až na černohorskou stranu Skadarského jezera. Obývá jezer, říčky, potoky a mokřadní stanoviště. Preferuje stanoviště s bohatě zarostlým litorálem.

Způsob života

Jako většina zelených skokanů žije po celé roční období ve vodě. Často v ní i zimuje. V době páření se kolem samic shlukuje více samců, kteří upoutávají pozornost svým hlasitým skřehotem podobajícím se zvuku skokana P. lessonae. Zvuk je slyšitelný jako opakující se "…auwack…auwack…auwack…" Samice klade 600 – 3000 vajec, ze kterých se po 1 – 2 týdnech líhnou pulci. Ti se živí většinou řasami a různými organickými zbytky. Metamorfované žabky měří 2 – 3 cm a dospívají přibližně po necelých 2 letech života.

Potrava

Nejrůznější bezobratlí.

Podobné druhy

Často je zaměňován se skokanem P. ridibundus nebo P. kurtmuelleri.