Samičky dorůstají do 12 cm včetně ocasu, samci jsou menší. Středně velký čolek, obvykle identifikovatelný podle charakteristického zbarvení: tmavý vrch, s uniformním sytě žlutým až oranžovým břichem (výjimečně zvláště u některých zvířat z Balkánu se může objevit menší počet teček na břišní části). Hlava spíše plochá, bez kožních hran. Hrdlo obvykle nevzorované, ale může být i tečkované. Nejpestřejší je zbarvení v období rozmnožování ve vodní fázi života. Samci mají v tomto čase nízký, hladce ohraničený žlutavý hřbetní lem černě tečkovaný nebo přerušovaný krátkými tmavými úseky. Vrchní strana těla je zbarvena v odstínech šedé až modré, po boku se táhne výrazná světle modrá linka hraničící se oranžovou břišní částí a nad ní se nachází bělavý pruh s výtazným černým tečkováním táhnoucí se od čenichu, po bocích hlavy až ke kloace. Samičkám hřbetní lem chybí. Zbarvení je méně výrazné, než u samců s tím, že hřbetní strana je porůznu zeleno až šedo-modře mramorovaná. Zbarvení a kresba je nejvýraznější při nízkých teplotách vody do 8-10 st. Během suchozemské fáze života pestré zbarvení jako i hřbetní lem u samců mizí a stává se méně výrazné. Více viz fotografie čolka horského na těchto stránkách.
Na Balkánském poloostrově se jedná o striktně horský druh zasahující i nad 2500 m n. m. Vyskytuje se i v malých kalužích, rybníčcích či krasových a horských jezírcích či pomalu tekoucích vodách často s minimem vegetace a jejich okolí pod kameny, kládami, ...
Na jaře po ukončení zimního spánku se čolci stěhují do vody za účelem páření. Během něj samečci nejprve přistupují ze předu k samičce, kterou vábí dopředu ohnutým kmitajícím ocáskem. Postupně pak před ní vypustí spermatofor na který samičku následně navedou a ta jej poté přijme kloakou. Pro vajíčka pak samičky ohýbají listy vodních rostlin a do vzniklého žlábku vajíčka umisťují. Není-li přítomna vodní vegetace, umisťují vajíčka mnohdy i v menších shlucích na dno. Z vajíček se podle teploty vody do 14 dní líhnou ani ne 1 cm dlouhé larvy, které v průběhu léta metamorfují. a stejně jako dospělci opouštějí vodní prostředí a přecházejí na suchozemský způsob života, kdy vylezají až v noci na lov, většinou při zvýšené vlhkosti po deštích.
Larvy a dospělci ve vodní fázi se živí planktonem, vodním a na hladinu spadlým hmyzem jeho larvami. Během suchozemské fáze života loví dešťovky, brouky, blanokřídlý hmyz a další menší členovce.
Dobře rozlišitelný druh čolka, ale může být výjimečně zaměnen s T. cristatus nebo také T. montandoni a T. vulgaris. Se dvěma posledně jmenovanými druhy se může křížit.
Neoténní nebo částečné neoténní populace (rozmnožující se ještě v larválním stadiu) se vyskytují jednotlivě v na území bývalé Jugoslávie. Takovíto jedinci mají často více nebo méně dospělé zbarvení a mohou mít i vnější žábry.