V květnu 2005 jsme se (rodina Velenských) zúčastnili zájezdu do Dunajské delty, pořádané C.K. Carabus Louny. Protože podunajská příroda nás nadchla, a protože želví zážitky byly intenzivní, bohaté a příjemné, rozhodli jsme požádat Jana Hromádku, majitele CK Carabus, aby podobnou cestu (ovšem šitou nám želvařům na míru), uspořádal v roce 2006 pro Klub chovatelů želv. Rádi bychom Vás na ni pozvali, a tak zaujatě a subjektivně popíšeme naše dojmy z minulého roku.
Pan Honza Hromádka tradičně dělí zájezd na mokrou a suchou variantu, „vodníci“ sjíždějí Deltu na gumových člunech, „suchá noha“ mezitím objíždí přilehlé kopečky, louky a lesy. U majitele Carabusu se musím na chvíli zdržet. Honza Hromádka je starý (myšleno ovšem zkušený) terarista, turista a pedagog. Lokality v okolí Delty patří k jeho zamilovaným místům a on neváhá se o tato místa s podobně naladěnými lidmi podělit. Čili lokality, které byste pracně a nesamozřejmě hledali několik let, Vám naservíruje za deset dní na stříbrném podnosu humoru, šarmu a přírodovědného zaujetí.
My jsme suchou nohou navštívili 4 velmi bohaté želví lokality. První z nich byl Macin (čti snad mečin), nejsevernější výskyt želvy žlutohnědé, půvabné pohoříčko, táhnoucí se podél Dunaje rovnoběžkovým směrem. Nocleh v Macinu poskytuje přírodní tábořiště na úpatí kopců u studánky, po opuštění tábora jste okamžitě na želví lokalitě a můžete podle chuti buď vyrazit vzhůru do rozeklaných zubatých kopců, nebo brouzdat po loukách a pastvinách na jejich úbočí. Tam i tam se hojně vyskytují nádherně klenuté a tmavé želvy žlutohnědé (Testudo graeca ibera). Spolu s nimi Vás budou potkávat ještěrky zelené a trávní (Lacerta viridis meridionalis a Podarcis taurica), užovky, například kaspické (Dolichophis caspius), budete-li mít velké štěstí, narazíte i na největšího (a snad i nejkrásnějšího) evropského hada, užovku pardálí (Elaphe sauromates). K tomu různí brouci, motýli, z květeny tu dominantním prvkem jsou zlaté trsy rozkvetlé tařice. Z vrcholků nevysokých hor je nádherný výhled na podunajskou nížinu, obývanou již několik set let slovanským etnikem. Pracovití a skromní Lipované přišli do delty ze zkaženého Ruska a podařilo se jim zde udržet tradice i životní styl až do dnes. Carabus tradičně zahrnuje do programu návštěvu jejich městečka a kostela, a věřte, je to velice působivé. V Macinu se nám moc líbilo, a proto jsme zde v programu měli odpoledne a jeden celý den.
Druhá želví (herpetologická) zastávka vypadá ze silnice poměrně nevábně. Pahorky Bestepe (čti snad beštepe) jsou malé, nízké a takřka holé, jakoby se okolní pastviny nebo pole chtěly trochu porozhlédnout. Na této lokalitě jsme strávili 4 hodiny, a proto jsme se po této zkušenosti rozhodli prosadit její celodenní návštěvu. Zaprvé výhled z vrcholků pahorků na celou Deltu na jedné straně a na jezero Razim na straně druhé se dá označit pouze slovem božský. Za druhé, přírodní ráz zdaleka není tak jednotvárný, jak ze silnice vypadá, stepi na úbočí přecházejí místně v lesostepi a v půvabné listnaté lesíky. A za třetí herpetofauna! Pahorky se hemží nejmenším evropským scinkem, krátkonožkou (Ablepharus kitaibellii), k ještěrce zelené se přidává ještě zelenější ještěrka balkánská, která podél černomořského pobřeží vytváří poddruh Lacerta trilineata dobrogica. Herpetologická bomba na pahorcích vybuchla nedávno (totiž byl jsem na gymnáziu, takže to tak nedávno nebylo), když zde byl nalezen jediný evropský hroznýšovitý had, hroznýšek turecký (Eryx jaculus turcicus). Od té doby ho zde někdo sporadicky jednou za deset let najde, třeba mrtvého na silnici. My jsme to štěstí neměli, avšak zato jsme si vychutnali zase želvy, které na této lokalitě byly takřka neskutečně krásné a dokonalé, zcela neporušené, s výraznými barvami a dokonale ostrými kuželovitými drápy. U Bestepe se spí v kempu Murighiol u dunajského ramene. V programu bývá zařazena také vyjížďka na lodičkách do lůna dunajské delty, která působí nejen velmi romanticky, zvláště, když je hladina vody zvýšená a vy si připadáte trochu jako v pralesním močále, ale rovněž skýtá výbornou příležitost k pozorování opeřené zvěře. Nesčetná hejna vodních ptáků, nebo jen osaměle trčící volavka v nízkých pobřežních vodách, letící prehistorie v podobě pelikánů nám poodkryje možnost vstoupit do světa ptactva nebeského.
Zastávka třetí – les u Babadagu. Řídký dubový lesík opět nevypadá jako velká přírodní zvláštnost a zase první dojem mate. Prohřátý lesík s mnoha loukami totiž poskytuje mozaiku příležitostí pestré paletě živočichů a rostlin Z rostlin jsou v podrostu hojně zastoupené vstavače, kosatce, hlaváčky, pivoňky a další kvetoucí skvosty. Z bezobratlých živočichů nám vyrazil dech obří, tlustý a bizarní cvrček Bradyporus dasipus. Z plazů je zde k vidění mimo některých dříve jmenovaných užovka stromová (Zamenis longissimus) a zmije růžkatá (Vipera ammodytes montandoni). Na louky se opět vychází pást želva žlutohnědá. Smutnou zajímavostí tohoto místa je velká (cca 10x15 metrů) louže vylitého asfaltu, v níž opakovaně hynou možná desítky želv. Účastníci Carabusových zájezdů pokaždé pokryjí hladinu dalšími kameny, avšak místa pro utonutí želv je pořád ještě dost. A tak zatímco většina účastníků se kochala přírodními krásami a nezvyklým počtem zmijí – byl asi opravdu zmijí den, neboť těchto půvabných tvorů bylo viděno přes dvacet kusů, a to především kontrastně zbarvených samců, i když nechyběla ani pastelová samičí paleta, někteří přátelé želv vymysleli a hlavně sami zrealizovali částečnou ochranu tohoto místa. Více než dvě hodiny nosili, házeli, vláčeli, či valili kameny, šutry, větší kusy zeminy apod. až zcela pokryli lesknoucí se plochu asfaltového jezírka. Jak moc byla pomoc účinná a zda-li jezíérko opět jako zachtivá saň nevsálo do svých útrob tyto předměty bohužel nevíme, ale stojí za to se jet podívat. My jsme měli bohužel tu smůlu, že jsme mohli v klidu prozkoumat různá stádiia rozkládajících se želv, od těch čerstvě mrtvých až po odkryté krunýře rozpadající se na jednotlivé kosti a desky.
Na poslední zastávce se velmi půvabně a velmi evropsky mísí historie a kultura s přírodou a příroda suchých stepí s přírodou bažin a jezer. Řeč je o pozůstatkách a vykopávkách starověkého řeckého města Histria. Částečně rekonstruované ruiny jsou velmi působivé, představu kypícího života v řecké kolonii výrazně podpoří návštěva přilehlého muzea. Ale příroda si vzala řecké město zpět a zabydlila ho hady, ještěrkami a želvami. Vědecký název Testudo graeca (v současném Řecku žije jen velmi okrajově) získává na významu, vidíte-li rozložitou želví dámu, jak se rozmyslně šine pod hradbami starořeckého opevnění. Mimo suchozemských želv se nám přímo v areálu vykopávek podařilo spatřit jedno mládě a jednoho výrazně vybarveného samečka želvy bahenní (Emys orbicularis), další, avšak velmi plaché jedince jsem zahlédl v přilehlých bažinách. V Histrii je malý a velmi prostý kemp a my zde strávíme jedno odpoledne a jedno dopoledne. Mimo samotných ruin a muzea je v Histrii možné se projít podél jezera Sinoe, které patří do rezervace Dunajská delta, a které je bohatě osídleno nejrůznějšími bahňáky a dalšími ptáky do velikosti pelikána. Ostatně v Deltě je samozřejmě třeba věnovat se i vodě a ptákům, např. kolpíkům, ibisům, volavkám, kormoránům, rybákům a dalším.
Nakonec jsme si nechali ještě jeden podstatný zážitek – genius loci daný lidským osídlením. O slovanském a řeckém prvku již řeč byla, zbývají ještě rázovitý rumunský venkov s překvapivě upravenými chalupami s nejroztodivnějšími dřevěnými nebo plechovými štíty, hemžící se městská tržiště nabízející mimo jiné dunajské ryby, silný turecký element, který jsme poznali v městečku Babadag se starou mešitou a výrazně orientálním „šmrncem“. Velkým zážitkem na naší cestě bylo i přeplutí vzdutého Dunaje trajektem.
Suma sumárum: Želví druhy jsme sice viděli pouze dva, avšak se želvou žlutohnědou, která se pro nás v současné době stává méně známou než řecké druhy, jsme se mohli seznámit o to důkladněji. Viděli jsme ji při námluvách, při slunění, při krmení, viděli jsme mláďata a krásně klenuté, impozantně velké a staré, rozmanitě barevné kusy v podmanivě se probouzející různorodé a neporušené přírodě. Pojeďte příští rok s námi, a budete-li mít mysl otevřenou a bude-li nám jen trochu přát počasí, Delta Vás uchvátí stejně, jako uchvátila nás.
P.S. Předpokládáme, že ponechání všech želv a dalších chráněných a v rezervacích žijících druhů na místě nálezu je pro všechny budoucí účastníky zcela samozřejmé a dodržování tohoto principu je závazné.
Petr Velenský, Nataša Velenská a další členové této rodiny
Upozornění redakce:
Na připravovaný zájezd s C.K. Carabus „Dunajská delta 2010“ (01.06.–12.06.2010) se v případě zájmu můžete hlásit i prostřednictvím webu Balcanica.info a to mailem na balcanica@balcanica.cz
Zájezd je společnou akcí Balcanica.info a C.K. Carabus a tak pro zájemce přihlášené prostřednictvím našeho webu bude platit sleva jako pro členy přírodovědných organizací. Bližší informace v programu zájezdu, nebo na webu www.carabus.cz.
autor/autoři:
Petr Velenský
Nataša Velenská
datum publikace: 23.11.2008