Herpetologický průzkum jihovýchodního Bulharska

Bulharsko je pro svou snadnou dosažitelnost jednou z nejpřitažlivějších oblastí pro naše teraristy. V některých částech se střídá několik biotopů, což stačí k tomu, aby se na poměrně malé rozloze vyskytovala většina plazů v Bulharsku žijících.

Po pečlivých studiích a konzultaci s našimi předními teraristy, jsme spolu s ing. Pacovským zvolili za místo pobytu našeho průzkumu okolí města Harmanli, nedaleko tureckých hranic. Podle knihy Dr. Iw. Bureše a J. Zonkova "Herpetologická fauna Bulharska", se pouze v této oblasti vyskytuje Eryx jaculus, jsou zde čtyři lokality Elaphe quatuorlineata sauromates , hojná je zde Vipera ammodytes meridionalis a byla zde nalezena Vipera aspis. Kromě těchto hadů se zde mají vyskytovat ještě oba druhy rodu Coluber a Natrix, Malpolon a Typhlops vermicularis; ještěrky všechny kromě Lacerta erhardii, vivipara a agilis; z želv zde chyběla Clemmys caspisa. To je bilance jistě velmi přitažlivá.

Vzhledem k druhému mezinárodnímu sympostu akvaristů a teraristů, jsme posunuli termín odjezdu na 1.6. 68. Byli jsme si vědomi, že červnový termín je poněkud opožděný. Po příjezdu na místo se naše obavy ukázaly celkem oprávněné. Teploměr na slunci ukazoval 48 - 50 °C, plazi byli po páření většinou málo aktivní. Jedinou výhodou tohoto termínu bylo, že jsme domů přivezli zvířata březí.

V oblasti, kterou jsme navštívili, je krajina velmi rozmanitá, střídá se zde několik biotopů. Terén je všude zvlněný, na úpatí svahu jsou většinou vinice, dále jsou svahy buď holé se spornou stepní travou, nebo porostlé ostrůvky trnových keříků. V nižších polohách jsou nízké dubové porosty a lesíky akácií. V některých místech je kraj přímo pohádkový, hluboké skalnaté kaňony s lagunami nebo říčkou s čirou vodou. V těchto opuštěných krajinách jsme potkávali jen ovčáky se svými stády. V nížinách je zemědělská půda,osetá převážně bylinami.

Téměř všude, mnohdy v rozdílných biotopech se vyskytovala Lacerta trilineata. Jednotlivé exempláře jsme nejčastěji nacházeli na holých svazích porostlých pouze trnkovými keři, ve kterých měli své úkryty. Lovili jsme je také na svazích u silnic, kde byly tyto ještěrky méně plaché. Vylézaly po osmé hodině ráno a byly aktivní do západu slunce, do 19 hodin. Odchyt jsme prováděli do oka z mosazného drátu upevněného asi na 1,5 m dlouhém prutu. Nejlépe se loví ráno nebo pozdě odpoledne, když nejsou příliš vyhřáté. Lov těchto hbitých a velmi ostražitých ještěrek není nijak jednoduchý, vyžaduje velkou dovednost a trpělivost. Tyto ještěrky dovedou také velmi dobře šplhat, za jedním velkým samcem jsem vylezl na strom a když neměl možnost úniku, skočil asi ze čtyř metrů na zem a zmizel.

Lacerta trilineata, bulharsky goljam lvičesť guštěr - je velká zeleně zbarvená ještěrka, samci jsou dlouzí až 40 cm (v Jugoslávii jsou ještě větší), samice mají menší hlavu a celkově jsou kratší, mláďata jsou čokoládově hnědá a mají po těle pět podélných žlutozelených pruhů. Od zelené ještěrky se liší citrónově žlutým zbarvením na spodní straně těla. Na zajetí si zvyká lépe, než ještěrka zelená, po několika dnech ztrácí úplně plachost a bere potravu z pinzety. Nesnaží se kousnout jako některé zelené ještěrky.

Ještěrka zelená (Lacerta viridis), bulh. zeleň guštěr, se v této oblasti vyskytuje v menším množství než Lacerta trilineata. Obývá převážně lesní lokality s řídkými travními porosty. Většina chycených kusů byla dosti silně napadena klíšťaty. Naproti tomu u trilineat, které tento biotop neobývaly, jsme klíšťata nenašli. Samci zelených ještěrek mají modravý nádech na spodní straně tlamky, některé samice jsou zbarvené až do hněda, mláďata jsou světle hnědá s několika světlými skvrnami na bocích. Oba druhy ještěrek se zde živí větším hmyzem. Pozoroval jsem dospělého samce L. trilineata jak požíral velkého vrubouna. S chutí požírají hroznové víno, plody moruší, třešně a ostatní sladké plody. Je nutné, aby je dostávaly i v zajetí. Z nouze požírají i žížaly a kousky myší.

S dalšími zástupci rodu Lacerta jsme se nesetkali. Podle dr. Bureše se zde měla vyskytovat ještě ještěrka trávní (Lacerta taurica) a ještěrka zední (Lacerta muralis).

Gekony zde zastupuje Gymnodactylus kotschyi, bulh. balkanskija geko. Žije přímo v domech, na půdách a v podkroví; živí se převážně pavouky. Nohy nemá opatřeny přísavkami jako někteří gekoni, ale výborně šplhá.

Blavory - Ophisaurus apodus, bulh. želtokoremnik (znám spíše jako želtopuzik - odvozeno z ruštiny), jsme nacházeli nejčastěji za poledního žáru, na rozhraní stepních a lesních lokalit. Pohybují se velmi hlučně, při útěku dokáží vyvinout dosti velkou rychlost a vylézají i na keře. V jejich trusu jsme našli rovněž zbytky velkých brouků, převážně krovky vrubounů.

Z hadů jsme se setkávali s užovkami Natrix natrix a Natrix natrix persa, která má po stranách dva podélné světlé pruhy a Natrix tessellata, která je v této oblasti poněkud tmavší než u nás. S užovkou hladkou (Coronella austriaca), která se zde má také vyskytovat, jsme se nesetkali.

Rod Coluber zde zastupuje štíhlovka kaspická (Coluber jugularis caspius), bulh. žiť smok. Je to velmi rychlý had a je obtížné jej ulovit. Nječastěji se vyskytovala na okrajích křovisek, tvořících rozhraní mezi políčky a vinicemi. Jednou se nám podařilo vykopat z pukliny v zemi čtyři tyto hady. Coluber jugularis caspius je štíhlý, nenápadně hnědožlutě zbarvený had, na hlavě mívá světlejší skvrny. Je dosti kousavý. V zajetí se dobře aklimatizuje, žere bílé myši i potkany. Nedáváme jej do akvária s hady menšími, neboť by se mohli stát jeho kořistí. Dorůstá až přes 2 metry a je považován za nejdelšího evropského hada.

Další zástupce rodu je Coluber najadum, bulh. sinopetisť smok. Je to velmi tenká užovka, živí se výhradně ještěrkami. Setkali jsme se s ní na břehu řeky Marici.

Šírohlavec, Malpolon monspessulanus, bulh. vdibnatočeleň smok. (znám spíše pod obecným názvem - málkočelustnyj smok), se má v této oblasti vyskytovat hojně. Nám se jej podařilo objevit pouze jednou, na svahu hustě porostlém keři, takže nám unikl. Je to had se zadními rýhovanými zuby, které navazují na jedovatou žlázu. Živí se převážně ještěrkami, v zajetí požírá i hlodavce. Názory na vhodnost chovu v zajetí se různí. (Ing. Pacovský jej úspěšně chová již druhý rok.)

Užovky rodu Elaphe zde zastupuje užovka stromová (Elaphe longissima), bulh. smok miškar. Ulovil jsem ji ve vlhkém zalesněném údolí.

Mezi skvosty bulharské herpetofauny patří bezesporu užovka pardálí (Elaphe quatuorlineata sauromates), bulh. pastar smok. Její nominátní forma (Elaphe quatuorlineata quatuorlineata) žije v Jugoslávii a byla nalezena i v jihozápadním Bulharsku. Má , jak již napovídá latinský název, 4 podélné pruhy. Zbarvení Elaphe q. quatuorlineata je dosti odlišné. Základní barva je žlutá, s velkými černými skvrnami, které jsou výrazné zvláště u mladých jedinců. Dosahuje délky asi 150 cm a je dosti silná. Největší exemplář v Sofijském muzeu měří 175 cm. Nejčastěji se vyskytuje v nižších polohách, vyhledává mezery mezi kameny. Je nacházena i na polích, loví hlodavce, ptáky a požírá i ptačí vejce. Musím vyvrátit domněnku některých autorů, že pohltí vejce jen do velikosti holubího.

Užovka pardálí, dlouhá 135 cm, kterou chovám, přijímá běžně velká slepičí vejce. Než je začne polykat, tak je pečlivě ohledává jazykem. V konečné fázi polykání zvedne hlavu, když má vejce asi 5 až 8 cm za hlavou, rozdrtí je esovitým stlačením těla. Obsah nechá vtékat do žaludku, kam velmi rychle přesune i skořápku. Je to mírný had, který kouše jen výjimečně; zajetí snáší poměrně dobře.

Z písečných hroznýšků se má v této oblasti vyskytovat Eryx jaculus, bulh. zmija pjasčnica (více jevšak znám pod názvem turska boa). Přesto, že nás náš průvodce zavedl na místo, kde lovil dříve hroznýšky s pracovníky muzea ze Sofie, neměli jsme štěstí a nenalezli ani jediný exemplář. Vyskytuje se na kamenitých svazích. Loví se buď v noci, když vylézá za potravou, nebo ve dne, tak, že se odvalují kameny, pod kterými se ukrývá.

Prakticky jediný jedovatý had, který v této oblasti žije je zmije růžkatá (Vipera ammodytes subs. meridionalis), bulh. pepeljanka. Za bohatá výskytiště nám byl udán vrch Ostrkam u vesnice Naděžděn. Ale jak jsme se později dozvěděli, byla tato lokalita úplně zdecimována. Několik lidí se v této oblasti lovem zabývalo. Znali přesně místa, kde zmije přezimuje a hromadně je vybírali. Náš průvodce Atanas Ivanov nám ukázal dopis,ve kterém si od něho sofijské ZOO objednává 35 růžkatých zmijí. Tato zvířata putují do zahraničních zoologických zahrad a v ědeckých ústavů. Jedu růžkatých zmijí se používá k pozvolné imunizaci koní , z jejichž krve se pak čistěním a zahušťováním vyrábí sérum antiviperinum proti uštknutí zmijí obecnou.

V této oblasti je také jediná bulharská lokalita zmije jurské (Vipera aspis), bulh. aspida. Exemplář, který je v sofijském muzeu, ulovil pan Toňo Těněv, učitel našeho průvodce. Tohoto hada se nám rovněž nepodařilo ulovit.

Velmi zajímavý zástupce plazů zástupce plazů je slepák (Typhlops vermicularis), bulh. zmija červejnica. Žije výhradně v zemi, kde se živí mravenčími kuklami. Nacházejí jej i rolníci při obdělávaní půdy.

Hojná je v této oblasti želva zelenavá (Testudo hermanni), bulh. suchozemna kostenurka. Vzácněji se zde vyskytuje želva žlutohnědá (Testudo graeca). Téměř všechny větší suchozemské želvy na sobě přisáto vždy několik velkých klíšťat. Je zajímavé, že některá klíšťata byla přisáta i ve všech plastronu. Suchozemské želvy jsme nacházeli většinou zrána, nebo po dešti, několik jsme jich objevili při obrácení kamenů. Oba druhy želv jsou v Bulharsku chráněny a za pojídání je stanovena dosti vysoká pokuta. Přesto nás náš průvodce několikrát upozornil na malá ohniště na kopcích. Pastevci si totiž ochranu neberou přiliš k srdci, a tak desítky velkých želv končí na ohni.

Z vodních želv jsme se setkali pouze s želvou bahenní (Emys orbicularis), bulh. obiknovena blatna kostenurka.

Během svého pobytu jsme viděli mnoho zvířat ubitých, ať již blavory, štíhlovky, alei užovky pardálí. Řekl bych, že hadi jsou na tom v Bulharsku ještě hůře než u nás. Většina lidí , se kterými jsme mluvili, se jich bojí a zabíjí je na potkání. Jen málo lidí se na plazy dívá nezkresleně a bez předsudků. Jedním z nich byl náš průvodce Atanas Ivanov - drobný zemědělec, sběratel léčivých rostlin, rybář, lovec plazů, pernaté a kožešinové zvěře., člověk srostlý s přírodou, znající její zákony a po mnoha hodinách strávených s vědeckými i odborně fundovaný. Znal v celém kraji lokality plazů a ukazoval nám i zimoviště růžkatých zmijí. Zajímavé bylo, že si na některých místech vytvářel mezi kameny umělé úkryty, které občas prohlížel a hady doslova vybíral. Sami jsme se o výhodě tohoto způsobu přesvědčili. K lovu používal asi jeden metr dlouhé železné kleště, se kterými uměl mistrně zacházet. Z kratochvíle do nich chytal i ještěrky, jednou dokonce chytil i sysla, kterých zde bylo hojně.

Na některých místech jsme se setkávali při odvalování kamenů s velkými stonožkami rodu Scolopendra, v tůních na dně kaňonu jsme nalezli sladkovodní kraby. Mimoto jsme zde viděli několik zajímavých ptáků. Např. hojná je zde orebice horská, která byla pokusně vysazena i u nás, ale nerozmnožila se.

O plazech lze všeobecně říci, že kromě Lacerta trilineata, se kterou jsme se setkávali téměř na každém kroku, je jich zde málo jako vlastně všude v Evropě; hadi se musí doslova "vychodit". Exkurze byla velmi náročná i fyzicky. Byli jsme na nohou od časného rána do západu slunce, denně jsme urazili v členitém terénu 20 až 40 km, ale domů jsme se vraceli spokojeni, obohaceni o nové zkušenosti i zvířata.

použitá literatura:
Dr. Iw. Bureš a J. Zonkov: Cherpetologična fauna na Balgarija - Sofia 1933 - 1942
Zdeněk Vogel: Ze života plazů pražské zoologické zahrady - Praha 1953
Časopisy: ŽIVA, Akvárium a Terárium, Aquarien u. Terrarien.

dříve publikováno (původní zdroj článku):
Jiroušek, V., 1969: Herpetologický průzkum jihovýchodního Bulharska. Akvárium terárium, 12 (4): 109-113.

autor/autoři:
Vladislav Jiroušek

datum publikace: 28.03.2006