Nádherný druh štíhlovky, jenž ze západu na Balkánský poloostrov zasahuje okrajově černě zbarveným poddruhem Hierophis viridiflavus carbonarius.
Velká, robustní ale zároveň štíhlá užovka s hlavou mírně širší než krk. Na hlavě má velké oči s kulatou zornicí. Šupiny jsou hladké. Hlava a celé tělo jsou u poddruhu carbonarius černé. Pouze retní štítky jsou někdy zbarveny bíle a po celém těle se vyskytují drobné bílé skvrnky. Celková délka druhu je 150 - 200 cm. Více viz fotografie štíhlovky žlutozelené na těchto stránkách.
Obvykle obývá suchá a kamenitá místa s nízkými křovinami. Také zarostlé svahy a světlé lesy.
Chování a biologie druhu v přírodě je velmi podobná chování jiných zástupců rodů Hierophis či Dolichophis. Aktivní je ve dne a je velice heliofilní. Žije převážně terestrickým způsobem života, ale pokud ji okolnosti dovolí, šplhá na keře, kde číhá na kořist. Úkryt opouští hadi časně z rána a sluní se. Zimují od října do března či dubna. Po tomto klidovém stádiu dochází k páření. Námluvy jsou krátké a při páření se samci zakusují samicím do týla, podobně jako činí někteří jiní užovkovití hadi. Samice jsou v místech za hlavou často dosti poraněné. Tato zranění se však hojí překvapivě rychle. Po několika týdnech dochází ke snůšce. Snůšku tvoří 8 - 15 vajíček. Mláďata se pak líhnou zhruba po dvou měsících.
Převážnou část potravy tvoří drobní savci, ptáci a někteří plazi. Méně často loví také obojživelníky, hmyz a třeba i plže. Jelikož jsou tito hadi imunní i proti jedu zmijí se kterými sdílejí stejné lokality, neváhají a pokud mají příležitost loví je také.
Určitá podobnost, a tedy i záměna může nastat s příbuznou Hierophis gemonensis, se kterými na určitých územích sdílejí stejný biotop.