Hierophis viridiflavus (syn. Coluber viridiflavus), štíhlovka žlutozelená

rozšíření štíhlovky žlutozelené Hierophis viridiflavus  na Balkáně (zeleně)

Nádherný druh štíhlovky, jenž ze západu na Balkánský poloostrov zasahuje okrajově černě zbarveným poddruhem Hierophis viridiflavus carbonarius.

Vzhled:

Velká, robustní ale zároveň štíhlá užovka s hlavou mírně širší než krk. Na hlavě má velké oči s kulatou zornicí. Šupiny jsou hladké. Hlava a celé tělo jsou u poddruhu carbonarius černé. Pouze retní štítky jsou někdy zbarveny bíle a po celém těle se vyskytují drobné bílé skvrnky. Celková délka druhu je 150 - 200 cm. Více viz fotografie štíhlovky žlutozelené na těchto stránkách.

Prostředí:

Obvykle obývá suchá a kamenitá místa s nízkými křovinami. Také zarostlé svahy a světlé lesy.

Způsob života:

Chování a biologie druhu v přírodě je velmi podobná chování jiných zástupců rodů Hierophis či Dolichophis. Aktivní je ve dne a je velice heliofilní. Žije převážně terestrickým způsobem života, ale pokud ji okolnosti dovolí, šplhá na keře, kde číhá na kořist. Úkryt opouští hadi časně z rána a sluní se. Zimují od října do března či dubna. Po tomto klidovém stádiu dochází k páření. Námluvy jsou krátké a při páření se samci zakusují samicím do týla, podobně jako činí někteří jiní užovkovití hadi. Samice jsou v místech za hlavou často dosti poraněné. Tato zranění se však hojí překvapivě rychle. Po několika týdnech dochází ke snůšce. Snůšku tvoří 8 - 15 vajíček. Mláďata se pak líhnou zhruba po dvou měsících.

Potrava:

Převážnou část potravy tvoří drobní savci, ptáci a někteří plazi. Méně často loví také obojživelníky, hmyz a třeba i plže. Jelikož jsou tito hadi imunní i proti jedu zmijí se kterými sdílejí stejné lokality, neváhají a pokud mají příležitost loví je také.

Podobné druhy:

Určitá podobnost, a tedy i záměna může nastat s příbuznou Hierophis gemonensis, se kterými na určitých územích sdílejí stejný biotop.