Městečko pod Epirem

Dlouho jsem si promýšlel, spekuloval a hledal, kam bych se zajel na začátku měsíce září 2008, ještě před tím, než začnou studijní povinnosti, podívat, abych si užil poslední terénní možnosti toho roku na Balkánském poloostrově. Rozhodnutí padlo celkem náhodně, zato velmi sympaticky na západní pobřeží severního Řecka. Litovat jsem nemusel…

Epirus, případně Ipiros či Epeiros je oblast Řecké republiky se sice pohnutou válečnou historií, ale za to krásnou panenskou přírodou neúprosných hor s rozeklanými vrcholky, zalesněnými údolími a hlubokými roklinami. Na druhou stranu je to ale místo tvrdých za to milých a pohostinných lidí, historických artefaktů, i když z tohoto hlediska za zbytkem Řecka dosti pokulhávajících, a konečně, pro nejširší vrstvu zájmů, na pobřeží se nacházející šňůrou menších či větších často písečných a mnohdy liduprázdných pláží. Pobřeží je sice z pohledu turistických center a letovisek poněkud zaostalejší, to ale na jeho kráse vůbec neubírá. Naopak. Není v tomto směru nic hezčího než si odpočinou na odlehlé pláži, bez rušení jiných, často jinak založených návštěvníků.

Ranní mlha průsmyku v Epiru
Ranní mlha průsmyku v Epiru
Horské městečko Epiru
Horské městečko Epiru
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Parga různých úhlů
Pohoda v Parze
Pohoda v Parze
Střechy Pargy
Střechy Pargy

A protože jsme chtěli z této oblasti pochytit co nejvíce, ale zároveň užít i průzračně čistých a blankytně modrých vod Jónského moře, zvolili jsme si za cíl poznávání městečko Parga, které je hlavním letoviskem přímořské oblasti Epiru.

Cestujeme autobusem ze Žiliny. I přes prvotní, pro nás dosti pochybné sliby, že na místě budeme za 22 - 23 hodin, se cesta protáhla na rovných třicet…No na obranu musíme říci, že díky novému zákonu začaly od 1. září 2008 makedonské orgány v souladu s příslušnými zákony důsledně vyžadovat při hraničních kontrolách předložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění a doba strávená na srbsko/makedonské hranici se tím značně protáhla. Díky bohatým zkušenostem z minulosti si tak říkám, že přejezd přes „No name land“, jak je často tato země v politickém měřítku přezdívána, nemůže snad být nikdy bez problémů. Když jsem před dvěma léty cestoval z Albánie zdrželi nás Makedonci na hranici 5 hodin… Dál to jde již rychle – Kumanovo, Prilep a hranice s Řeckem. Probouzíme se za svítání až cestou přes pohoří Pindos. Kolem hory, horské bystřiny nad nimi postavené soumarské mosty ale také hromady odpadků – typický obrázek okolí nejen balkánských komunikací. Zapínám GPS a to co vidím na osvětleném displeji mne teprve probudí. Nadmořská výška průsmyku byla totiž 1300 m. O dvě hodiny později jsme již ale téměř na nule – Káli méra Parga.

Blankytně modré moře Jónské
Blankytně modré moře Jónské
Část pláže Valtos a její okolí
Část pláže Valtos a její okolí
Seznámení se s místním mořem
Seznámení se s místním mořem
Centrum městečka Parga
Centrum městečka Parga
Noční Parga
Noční Parga
Parga jako přístavní městečko
Parga jako přístavní městečko
Věžička místního kostelíčka
Věžička místního kostelíčka
Hradní děla
Hradní děla
Hradní vstup do pevnosti
Hradní vstup do pevnosti
Západ slunce nad Epirem
Západ slunce nad Epirem

Toto přímořské, dvoutisícové městečko ležící asi padesát kilometrů jižně od Igoumenitsy, třetího největšího přístavu Řecka v provincii Preveza, však zatím spalo. Již na první pohled je však pozoruhodné. Městečko sice s antickými kořeny, ale zároveň široce ovlivněné západní civilizací a kulturou, jež tvořilo z určitého pohledu po mnoho let přírodní hranici mezi západem a východem. První zmínka o Parze pochází z 12. století, již v té době významného města. Toto vše mu dodalo patřičný šarm a kouzlo. Dnes bohužel, což je rovněž patrné na první pohled a co paradoxně zdůrazňují některé bedekry, okraje tohoto městečka zaplavila betonová zástavba rozlézající se na západ až k vesnici Antoussa. Takový osud však potkal či potkává i další podobná městečka nejen Řecka, ale většiny zemí profitujících na cestování a odpočinku u moře.

Trocha historie, pevnost, lidé a město

Staré město a jeho centrum pod ruinami dominanty normansko – benátského hradu „Kasteli“ ze 16. století, jakožto významného urbanistického celku, v minulosti nazývaného „Petzvolio“ je však úplně něco jiného. I když je dnes jako jiná turistická centra promíšeno kavárnami, rybími tavernami, řeckými, italskými, čínskými a dokonce českými restauracemi, krámky se suvenýry apod. ve svém historickém jádře si však zachovalo co mohlo.

Stařenka nabízející místní ovoce
Stařenka nabízející místní ovoce
I takové vyletní lodě lze pozorovat od pobřeží okolí Pargy
I takové vyletní lodě lze pozorovat od pobřeží okolí Pargy
Potamon
Potamon
Brambořík Cyclamen purpurascens
Brambořík Cyclamen purpurascens
Vítejte v Řecku
Vítejte v Řecku
Noční motýl
Noční motýl
Albánská vzpomínka
Albánská vzpomínka
Parga mnoha lodí
Parga mnoha lodí
Parga mnoha lodí
Parga mnoha lodí
Řecký fotbal
Řecký fotbal

Od čtrnáctého do osmnáctého století byl přístav Parga, strategicky ukrytý mezi množstvím Jónských ostrovů a ostrůvků z jedné strany a hradbou Epiru ze strany druhé, pod nadvládou Benátčanů. Po nich zde zůstal nejen hmatatelný stín hradu nad Pargou, ale také symbol Benátek – lev Sv. Marka – který je dodnes vidět na bráně pevnosti. Pokud si neuděláte alespoň krátkou exkurzi na tento monument, tedy spíše na to co se z něj do dnešních dob dochovalo, jako byste v Parze ani nebyli. Nám zabrala návštěva komplexu asi 20 minut. Sice se strmou a dlouhou ulicí od přístavu k hradu v tom vedru, které zde v letních měsících panuje, asi pěkně zapotíte, výhled který se ovšem člověku na Pargu a okolí naskytne je dokonalý a jen umocní dojem z opravdu pěkného místa v němž se právě nacházíte. Vstup na tuto pevnost je volný. Brána vstupu je však uzavírána a tak se zde dostanete v době od 8 hodiny ranní do půlnoci. Nejvhodnější je hrad navštívit spíše navečer. Jednak od moře vane osvěžující vítr, jednak není již takové horko a jednak pokud to zastihnete, můžete obdivovat západ slunce jako vystřižený z romantických „happyendů“ amerických trháků. Ve večerních hodinách zde pak třeba zavítáte do opravených kasáren za branami pevnosti, ve kterých se nachází vyhlášená kavárna pyšnící se 40 druhy horké i studené čokolády. Můžete ale i jen tak z výšky pevnosti hledět na žijící Pargu a osvětlené pobřeží Epiru. Od kavárny se dá dále pokračovat po kamenitých dlážděné cestě až k jednomu z Ali pašových letních paláců na vrcholu kopce. Tento syn albánského beje se v negativním slova smyslu zapsal právě také do historie Pargy. Po krátkém obsazení Pargy napoleonskými Francouzy, následné autonomii pod ochranou Rusů se města zmocnili Britové, kteří Pargu prodali právě tomuto „Lion of Yannina”, jak byl Ali Paša Tepelenský nazýván. Přestavěl sice zdejší hrady, ale místní lidé i tak utekli ze strachu před jeho krutovládou na Jónské ostrovy. Město následně obsadili muslimové. A po nich při stěhování obyvatelstva pravoslavní uprchlíci z Konstantinopole. Bývalá muslimská čtvrť se dnes v Parze nazývá Tourkopazaro, ve které stála překrásná mešita s minaretem. V 50. letech však musela ustoupit výstavbě parkoviště.

Když hrad a výhledy omrzí je čas projít si detailněji samotné městečko. Staré centrum pod hradem je plné pěkných, starých a často pestrobarevných domů, které jsou hustě nasázeny jeden vedle druhého. Jejich typické červené střechy tvořené pálenými taškami dodávají pohledu od hladiny modrého moře ten správný kolorit. Zvláštní atmosféru a kouzlo poskytují i stinné, velmi úzké průchody uliček v dolní části města, kolem kterých se často soustřeďují místní kavárničky a restaurace a které poskytují odpočinek stařenkám většinou oděných v tradičních černých hábitech s copy a modrými šátky. Tyto stařenky ale často jen tak zbůhdarma nevysedávají. Většina z nich prodává, nebo lépe řečeno vnucuje místním turistům nejrůznější zboží. Převážně ale ovoce jako jsou fíky, hroznové víno, nebo také koření – máta, oregáno, bazalka apod. Některé jsou slušné, jiné již méně, a tak jsme u jedné z nich přišli o 2 eura. Babka, odhadem kolem sedmdesáti, nás při procházce zastavila a několika anglickými slovíčky nabízí k ochutnání fíků. Co za tím asi bude? Odmítáme a slušně poděkujeme za nabídku. Babka se však nevzdá a gestem naznačuje něco jako „jen ochutnej“. Ok! Ochutnat nedala, zato nám rychle balí ovoce, koření a ještě to a tamto. Ze slušnosti ji dáváme alespoň dva eura, víc jsme u sebe momentálně neměli. Babka se však zaraženě podívá a povídá „Money! Money!.. Little!“ Teď jsme zase byli zaraženi my. Vše ji znechuceně vracíme, peníze ale již také neuvidíme…Naštěstí toto byl jen jediný negativní postřeh z Pargy. Lidé jsou zde opravdu přátelští a často pro vás udělají co vám vidí na očích. Nějaká ta sleva v obchůdku na dobré víno, či suvenýr pak není výjimkou.

Jídlo a pití jsou zde však cenově pevně zakotvené. Hlavně čerstvé pečivo, sýry, mléko, ale i ovoce nepatří mezi zrovna nejlevnější záležitosti. Když pak třeba dostanete chuť na nějakou dobrou večeři, tak pod 10 eur se jen stěží dostanete. Porce jsou ale opravdu královské. A co v Řecku ochutnat jiného než gyros spolu s tzatziki. I my ochutnali a musíme konstatovat, že v Mlynske doline v Bratislave se dělá lepší gyros, než v zemi odkud tento pokrm pochází. Samozřejmě záleží i na restauraci, proto není třeba hned házet všechny do jednoho pytle. My byli v jedné, která se mimo jiné pyšnila „jídelním lístkem v českém jazyce“. Naštěstí není v Parze zdaleka jedinou. Navštívit jich můžete nespočet. Od milých, tichých a malinkých až po ty větší, ve večerních hodinách často s živou hudbou. Nabídka se různí kuchyň od kuchyně. Můžete si dát běžná jídla středomořské kuchyně jako pizza, těstoviny, jídla na roštu, ryby, mušle, pečené hlívy (plevrotus), nebo bohaté saláty s pršutem, sušenými rajčaty apod. Chuťové buňky pak jen poskakují

pláže, moře, příroda a okolí

Parga se svým pobřežím, jež lemují malé ostrůvky a útesy patří mezi ta z mála míst, kde se zachovávají pěkné a v měsících mimo červenec a srpen i klidné a čisté pláže. Proto je i nejlepším obdobím pro návštěvu tohoto místa měsíce červen, či září. V létě je zde příliš mnoho lidí a hlavně obyvatelé Epiru, ale i ostatní Řekové zde hrozně rádi jezdí. Pláže jsou soustředěny hlavně do zátok, které jsou oddělené malými mysy a skalami. Některé nabízejí více písku a méně kamínků, jiné naopak. Městská pláž v zátoce Kryoneri je asi nejrychleji dostupná pro obyvatele a turisty ubytované v centru Pargy, a když se brzy ráno probudíte je moře dokonalým osvěžením do nového parného dne. Naproti této pláži leží ostrůvek s klášterem, ve kterém se v době naší návštěvy konaly dokonce svatby. K ostrůvku se dá velmi dobře doplavat. Od pobřeží není vzdálen více jak 200 m. Jihovýchodně od tohoto místa je mezi útesy další, tentokrát menší pláž s názvem Golfo a další 3 km leží pláž Lychnos, na kterou se dá dostat stinnou pěšinou mezi olivovníky. Nebo vodním taxi… Co to je? To je loďka která za nepřiměřenou sumu vozí turisty z pláže a zpět. Největším lákadlem z hlediska čvachtání v moři a poflakování se na rozžhaveném písku je ale pláž Valtos. Tato pláž táhnoucí se v oblouku dlouhém něco přes 1 kilometr je prezentována po celé Parze. Na žádném pohledu z Pargy nesmí chybět. Na pláž se dá velmi dobře dostat od pevnosti, nebo z hlavní ulice zabočit u pekařství směrem od města vlevo a vyjít do kopečka. Nápis „To beach“ pak spolehlivě navede dále. Za deset minut jste v opravdu čistém a azurově modrém Jónském moři…

Jěštěrkovci A. nigropunctatus patří v Parze z plazů mezi nejhojnější
Jěštěrkovci A. nigropunctatus patří v Parze z plazů mezi nejhojnější
Mladý gekon turecký – jeden z mnoha pobíhajících po zdech Pargy
Mladý gekon turecký – jeden z mnoha pobíhajících po zdech Pargy
Juvenilní Algyrodides nigropunctatus
Juvenilní Algyrodides nigropunctatus
Vyhřívající se ještěrkovec černoskvrnný
Vyhřívající se ještěrkovec černoskvrnný
Vyhřívající se ještěrkovec černoskvrnný
Vyhřívající se ještěrkovec černoskvrnný
Nalezená exuvie Elaphe quatuorlineata
Nalezená exuvie Elaphe quatuorlineata
Samice druhu Algyroides nigropunctatus
Samice druhu Algyroides nigropunctatus

Více jako pláže je ale zajímavá okolní krajina a příroda. Zejména pak pro biologa. Mediterán a jeho typická macchie - olivové háje, citrusovníky, vinná réva, mezi tím k naší radosti nalézáme štíhlovky Platyceps najadum, exuvie z opravdu vzrostlých jedinců Elaphe quatuorlineata, ve dne ještěry Algyroides nigropunctatus, v noci gekony Hemidactylus turcicus, zástupce žab jakými byly skokani Rana graeca a Pelophylax epeiroticus, bizarní hmyz…prostě je na co se koukat. A bez obav se dá zajít i do širšího okolí. Asi 5 kilometrů cestou k hradu Agia a na samotném hradě, který je zachovalejší, než z původního dojmu, se dá také vidět mnohé.

Juvenilní Rana graeca
Juvenilní Rana graeca
Další z gekonů tureckých
Další z gekonů tureckých
Algyroides nigropunctatus vyhřívající se na prvních ranních paprscích
Algyroides nigropunctatus vyhřívající se na prvních ranních paprscích
Další ze skokanů řeckých
Další ze skokanů řeckých
Další ze skokanů řeckých
Další ze skokanů řeckých
Další ze skokanů řeckých
Další ze skokanů řeckých
Ventrální pohled na juvenilního jedince Rana graeca s jasně viditelným proužkem probíhajícím napříč hrdlem, jež je typickým znakem tohoto druhu
Ventr. pohled na juv. jedince R. graeca s jasně viditelným proužkem probíhajícím napříč hrdlem, jež je typickým znakem tohoto druhu
Zarostlé okolí místních potoků – lokalita Rana graeca a Algyroides nigropunctatus
Zarostlé okolí místních potoků – lokalita Rana graeca a Algyroides nigropunctatus
Nález který potěší – juvenilní Platyceps najadum
Nález který potěší – juvenilní Platyceps najadum
Detailní pohled na štíhlovku kobří
Detailní pohled na štíhlovku kobří
Pelophylanx epeiroticus – vzácný zástupce zelených skokanů Balkánu
Pelophylanx epeiroticus – vzácný zástupce zelených skokanů Balkánu
První nález – zraněný Hemidactylus turcicus
První nález – zraněný Hemidactylus turcicus

Pokud se však Parga trošku okouká není nic jednoduššího než si sjednat levnější či dražší výlet do bližších nebo vzdálenějších míst. Ostrovy Kerkyra, Lefkada, Paxos, kláštery Meteora, Ioaninna se svou tureckou architekturou, svatyně Nekromanteion, řeka Acheron, oblast Zagórie, ale i Butrint v Albánii, to vše jsou místa, která hovoří sama za sebe. To je Řecko, země která po Indonésii a Filipínách má tak velkou část území rozloženou na ostrovech. To je Epirus, to je Parga místo které uspokojí i ten nejnáročnější a nejzvídavější objektiv. A o tom že je Parga nejživější ze všech živých přímořských měst Epiru pak již rozhodně není pochyb…Kalí andhámosi Parga…

Daniel Jablonski & Erika Čamajová

Článek vyšel také v upravené verzi pro slovenský týdenník .týždeň: http://www.tyzden.sk/sk/svet/parga_%E2%80%93_plaze_a_este_viac.php

autor/autoři:
Daniel Jablonski

datum publikace: 10.08.2009