Komentář k nálezu želvy bahenní (Emys orbicularis) v Bohumíně v roce 2007

Jiří ŠUHAJ1, Jan KAŠINSKÝ2 & Daniel JABLONSKI3

1 Svat. Čecha 1075, 735 81 Bohumín; e-mail: j.suhaj@email.cz
2 Záchranná stanice a CEV, 742 54 Bartošovice; e-mail: kasinsky@csopnj.cz
3 čp. 1065, 735 71 Dětmarovice; e-mail: daniel.jablonski@balcanica.cz

Rod Emys má v Evropě dva druhy, přičemž kryptický druh Emys trinacris žije pouze na Sicílii (Fritz et al. 2005, 2006, 2007). Želva bahenní (Emys orbicularis) je naproti tomu rozšířena v mírném pásmu Evropy, v západní Asii a severozápadní Africe. V rámci jejího areálu bylo popsáno 16 poddruhů (Uetz et Hallermann 2007). Taxonomie druhu je však díky relativně velkému areálu dosti problematická, a tak se v budoucnosti nejspíše dočkáme podrobných revizí.

Emys orbicularisEmys orbicularis
V klimatickém optimu raného holocénu osídlovala želva bahenní celou pevninskou Evropu. Kosterní materiál z 23 želv a více než dvaceti nalezišť z té doby u nás pochází ze dvou teplých geografických oblastí – České kotliny a nížin jižní Moravy (Široký et al. 2002). Dosavadní nálezy v České republice shrnul P. Široký (in Mikátová et al. 2001). Na jižní Moravě na lokalitě Betlém u Věstonické nádrže vznikla v letech 1989–1994 mikropopulace vysazením 18 jedinců rumunského původu. V roce 2007 bylo zjištěno rozmnožování vypuštěných jedinců i na Křivoklátsku (Anonymus 2007c). Současnému rozsáhlejšímu rozšíření ve střední Evropě brání chladná a deštivá léta nepříznivá pro vývoj vajec. Želva bahenní žije ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, v zarostlých mrtvých ramenech řek a rozsáhlejších bažinách nižších poloh (Baruš et Oliva 1992).

V minulém století většina našich herpetologů zastávala názor, že některé nálezy želv bahenních ve Slezsku mohou být pozůstatkem dřívějších populací navazujících na výskyt v Polsku (např. Pecina 1979, Baruš 1989, Baruš et Oliva 1992, Beneš et Hudeček 1992). Nejbližší polská lokalita s autochtonním výskytem však leží až na středním toku Odry v okolí Wrocławi a souvislejší rozšíření se nachází pouze na severovýchodě u Mazurských jezer (Fritz et al. 2007). Na Slovensku je jediná původní populace želvy bahenní soustředěna v SPR Tajba u Stredy nad Bodrogom; v Rakousku se jejich stavy udržují pouze díky vysazování (Rigler 1993). Želvy bahenní byly v minulosti prokazatelně chovány a vysazovány na většině našeho území a oblast Slezska a severní Moravy nepatří v tomto ohledu k výjimkám. Kritické zhodnocení některých dubiózních regionálních zpráv provedl Šuhaj (2004). Společným jmenovatelem několika ostravských nálezů mezi lety 1890 až 1920 (cf. Hudeček et Šuhaj 1991) je nápadná blízkost města, ohraničená doba nálezů a neexistence pozdějších nálezů. Z exaktních údajů vyplývá, že v muzeích České republiky jsou k dispozici pouze dva recentní dokladové exempláře – jeden z Ostravy z roku 1897 a druhý z PR Vidnavské mokřiny z roku 2000 (Široký et al. 2002). Podle Širokého (in litt.) je u nás jedinou klimaticky příznivou oblastí, kde by se želvy mohly v minulosti udržet až do středověku, nejjižnější Morava na soutoku řek Moravy a Dyje.

V minulosti byly želvy bahenní chovány ve větším množství na některých panských a klášterních rybnících pro postní polévku i v Čechách (Bayer 1894), ve středověku např. v Praze (Baruš et Oliva 1992). Široký et al. (2002) uvedli, že se u nás vyskytovaly kontinuálně až do roku 1603. Předpoklad o zbytcích původních populací však není podložen písemnými prameny. Chov dovezených želv bahenních na Třeboňsku na rožmberských panstvích je dokumentován od roku 1603 (Březan 1612–1615). V roce 1655 chovala želvy také Alžběta Polyxena na fulneckém panství (Turek 1940). P. Široký (in Mikátová et al. 2001) uvedl podle spisu Mars Moravicus sedm faunistických čtverců s výskytem na jihomoravských rybnících. Pešina se ale pouze zmínil o želvách jako o zvláštnosti na některých ze sedmi panství (Pessina de Czechorod et in Oborzisstie 1667). Historické prameny hovoří pouze o jejich chovu a záznamy potvrzují odolnost želv při transportech na velké vzdálenosti. Tři archivní záznamy ze 17. století navíc spadají do chladného klimatického období označovaného jako tzv. malá doba ledová. Koncem srpna 2007 se v médiích objevily krátké zprávy o nálezu samice želvy bahenní na Bohumínsku (např. Anonymus 2007a, b, Derlich 2007, Stypková 2007). V našem příspěvku uvádíme bližší, konkrétnější informace, aby v budoucnu nebyl tento nález považován za jedince z autochtonní populace.

Dne 15. 6. 2007 nalezla K. Pilchová v Bohumíně – Pudlově (okres Karviná, kvadrát 6076) na silnici (Vilová ul.) poraněnou samici želvy bahenní (foto 11 na str. V). Se svým manželem zajistila její vyšetření u veterináře a následný převoz do Záchranné stanice v Bartošovicích. Prasklina karapaxu v jeho zadní části byla překryta pryskyřičnou fixací a postupně zdárně srůstala. V nočních hodinách dne 17. 6. snesla ve stanici do nepřirozeného vodního prostředí akvária 11 vajec. Před předáním do zoo v Ostravě byla provedena pouze základní morfometrie vrchní části krunýře. Karapax (carapax): délka 160 mm, šířka 121 mm, výška 66 mm, vertebrální štítky (centralia) (délka x šířka): 1. 34 x 39 mm, 2. 32 x 38 mm, 3. 36 x 41 mm, 4. délka překryta fixací x 41 mm. V ostravské zoo se na konci druhé dekády srpna 2007 ze všech vajíček vylíhla mláďata.

Lokalita v Bohumíně – Pudlově je součástí místní části Chalupy a nachází se na okraji městské aglomerace. V bezprostřední blízkosti nálezu je pouze drobný mokřad poblíž Jateční ulice. Písčité plochy vhodné pro kladení vajec se nacházejí jen na území místních štěrkopískoven ve Starém Bohumíně (vzdálenost 2,6 km) a Pudlově (2,5 km). V Bohumíně nebyla želva bahenní dříve zjištěna a neexistují ani zmínky ve starých pramenech (Teister et Veselý in litt.). Nápadná je i absence archeologických nálezů (Šuhaj et Spáčil 2006). Popisovaného jedince z Bohumína lze podle našich zkušeností a poznatků přiřadit k nominotypickému poddruhu Emys orbicularis orbicularis, který žije např. v Polsku, na Slovensku a Ukrajině, v Maďarsku, Bulharsku nebo Rumunsku. Zvláště kolorit (zbarvení) nalezeného jedince, včetně jeho krunýře, je příznačný pro jedince z populací jihovýchodní části Balkánu, zejména Bulharska. Tato fakta nasvědčují tomu, že „bohumínská“ želva bahenní byla s největší pravděpodobností odchycena právě tam, a posléze unikla z chovu nebo byla záměrně vypuštěna do naší přírody.

Za poskytnutou pomoc a informace děkujeme Mgr. J. Novákovi (Zoo Ostrava), K. Pilchové (Bohumín), T. Ptáčníkovi (Ostrava), MVDr. P. Širokému (Veterinární a farmaceutická univerzita, Brno), Mgr. J. F. Teisterovi (Skuteč), Mgr. Z. Veselému (Bohumín) a P. Vlčkovi (Šenov).

Souhrn

Dne 15. 6. 2007 byla v Bohumíně – Pudlově (okres Karviná) nalezena na silnici poraněná samice želvy bahenní (Emys orbicularis). Po převozu do Záchranné stanice v Bartošovicích snesla v noci 17. 6. 2007 11 vajec. Po vyléčení byla předána zoo v Ostravě, kde se na konci druhé dekády srpna 2007 ze všech vajec vylíhla mláďata. S největší pravděpodobností se jedná o uprchlíka nebo záměrně vypuštěného jedince z chovu.

Summary

On 15 June 2007, an injured female European Pond Turtle (Emys orbicularis) was found on the road in Bohumín – Pudlov (Karviná district). After being transported to the Rehabilitation Centre for Wildlife in Bartošovice she laid 11 eggs there on the night of June 17. Upon recovery, she was sent to Ostrava Zoo where all the eggs hatched successfully. In all probability she has been an escape or a deliberately released individual.


Literatura:


Anonymus. 2007a. V zoo se vylíhlo 11 mláďat želvy bahenní [on-line]. © Zoo Ostrava 2007, [cit. 2007-10-05]. Dostupné z: http://www.zoo-ostrava.cz/index.php?akce=novinky&vse=1&mstrana- =0#291.

Anonymus. 2007b. V zoo se narodilo 11 vzácných želv. Mladá fronta Dnes: severní Morava a slezsko, 23. 8. 2007, roč. 18, č. 196, s. ?. ISSN 1210-1168.

Anonymus. (ed.) 2007c. Herpetofauna ČR 2007 [on-line]. 2007, [cit. 2007-10-08]. Dostupné z: http:// tera.poradna.net/question/view/2568-herpetofauna-cr-2007#re-8944.

Bayer, F. 1894. Emys Wagl., rod želv bahních (čeleď Testudinidae). In ottův slovník naučný Viii: Dře- Fa: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Ed. R. Dvořák. 1. vyd. Praha: J. Otto, 1894. s. 594.

Baruš, V. (ed.) 1989. Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSSR: díl 2: kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi a savci. 1. vyd. Praha: SZN, 1989. 136 s.

Baruš, v., Oliva, O. (eds.) 1992. Fauna ČSFR: sv. 25: obojživelníci – Amphibia. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 340 s. ISBN 80-200-0433-5.

Beneš, B., Hudeček, J. 1992. Želva bahenní (Emys orbicularis) na severní Moravě a ve Slezsku. Čas. slez. Muz. opava (A), 1992, roč. 41, č. 2, s. 179–183. ISSN 0323-0627.

Březan, V. 1612–1615. Monumenta Rosenbergica [Životy posledních Rožmberků]. Přeložila Z. Tichá. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1985. 914 s.

Derlich, S. 2007. Zoo se pyšní jedenácti mláďaty želvy bahenní. Moravskoslezský deník, 22. 8. 2007, roč. 6, č. ?, s. ?. ISSN 1213-5577. Dostupné z: http://moravskoslezsky.denik.cz/zpravy_region/ 20070822_zoo_zelva_bahenni.html.

Hudeček, J., Šuhaj, J. 1991. Želva bahenní (Emys orbicularis) a její dřívější rozšíření v oblasti Ostravské pánve. Hyla, 1991, roč. 1, s. 4–9. Nepubl.

Fritz, U., Fattizzo, T., Guicking, D., Tripepi, S., Pennisi, M. G., Lenk, P., Joger, U., Wink, M. 2005. A new cryptic species of pond turtle from southern Italy, the hottest spot in the range of the genus Emys (Reptilia, Testudines, Emydidae). Zoologica scripta, 2005, roč. 34, č. 4, s. 351–371. ISSN 0300-3256.

Fritz, U., D`angelo, S., Pennisi, M. G., Valvo, M. l. 2006. Variation of Sicilian pond turtles, Emys trinacris: what makes a species cryptic? Amphibia-Reptilia, 2006, roč. 27, č. 4, s. 513–529. ISSN 0173-5373.

Fritz, U., Guicking, D., Kami, H., Arakelyan, M., Auer, M., Ayaz, D., Fernández, C. A., Bakiev, A. G., Celani, a., Džukić, G., Fahd, S., Havaš, P., JoGer, u., Khabibullin, V. F., Mazanaeva, L. F., Široký, P., Tripepi, S., Vélez, A. V., Antón, G. V., Wink, M. 2007. Mitochondrial phylogeography of European pond turtles (Emys orbicularis, Emys trinacris) – an update. Amphibia-Reptilia, 2007, roč. 28, č. 3, s. 418–426. ISSN 0173-5373.

Mikátová, B., Vlašín, m., Zavadil, v. (eds.) 2001. Atlas rozšíření plazů v České republice. 1. vyd. Brno, Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2001. 258 s. ISBN 80-86064-50-6.

Pecina, P. 1979. Kapesní atlas chráněných a ohrožených druhů živočichů. 1. vyd. Praha: SZN, 1979. 224 s.

Pessina de Czechorod et in Oborzisstie, T. J. 1677. Mars Moravicus. Pragae: Typis J. A. de Dobroslawina, 1677. 958 s.

Rigler, R. 1993. Korytnačka bahenná (Emys orbicularis), jej chov a výskyt na východnom Slovensku. Terarista, 1993, roč. 4, č. 1, s. 3–8.

Stypková, M. 2007. Ostravská zoo má jedenáct nových želviček [on-line]. 2007, [cit. 2007-10-25]. Dostupné z: http://www.mesto-bohumin.cz/index.php?sekce=1&rubrika=&nclanek=7119&lang=cz.

Široký, P., Stuchlík, S., Moravec, J., Rozínek, R. 2002. K autochtonnímu výskytu želvy bahenní (Emys orbicularis) v České republice. Herpetologické informace speciál, 2002, č. 2–3, s. 24–26.

Šuhaj, J. 2004. Žila v Poodří želva bahenní (Emys orbicularis)? Poodří – časopis obyvatel horní Odry, 2004, roč. 7, č. 3, s. 8–12.

Šuhaj, J., Spáčil, J. 2006. Plazi (Reptilia) včetně zavlečených druhů želv PP Hraniční meandry Odry. Poodří – časopis obyvatel horní Odry, 2006, roč. 9, č. 1, s. 49–51.

Turek, A. 1940. Fulnecko. 1. vyd. Brno: Musejní spolek v Brně, 1940. XII, 280 s.

Uetz, P., Hallermann, j. 1995–2007. The new reptile database [on-line]. © P. Uetz 1995–2007, last changed or updated 14. 5. 2007 [cit. 2007-10-09]. Dostupné z: http://www.reptile-database.org/.

tento článek publikován se svolením Slezské ornitologické společnosti:
Šuhaj, J., Kašinský, J., Jablonski, D. 2007: Komentář k nálezu želvy bahenní (Emys orbicularis) v Bohumíně v roce 2007 (Comment on the find of the European Pond Turtle (Emys orbicularis) in Bohumín in 2007). Acrocephalus, 23: 83-86.

autor/autoři:
Jiří Šuhaj
Jan Kašinský
Daniel Jablonski

datum publikace: 21.12.2007