Herpetofauna ostrova Krk

Největší ostrov Jaderského moře, Krk je pro středoevropského herpetologa názorným příkladem o růstu druhové diverzity plazů směrem do subtropů a tropů. Na ostrovní ploše 410 km je známo na 29 druhů obojživelníků a plazů (Bruno 1980). To je druhová bilance vskutku pozoruhodná, a to byť jen z pohledu cestovní vzdálenosti. Faunistických sdělení, což se herpetologie týče není mnoho (např. Bruno 1980, Sochurek 1985). Z našich herpetologů potom Černý (1991).

V průběhu let 1995 - 99 jsme ostrov Krk navštívili čtyřikrát. Měsíc pobytu byl zvolen konec dubna a počátek května. Ačkoliv jsme pro ostrov žádný nový druh herpetofauny nezjistili, námi zjištěná druhová skladba obojživelníků a plazů stojí zajisté za povšimnutí. Následné uvedené druhy byly pozorovány v okolí města Njivice, Krku a Bašky. Nejběžběžnějšími plazi s kterými se můžeme na ostrově setkat jsou ještěrky Podarcis melisellensis a P. sicula campestris. Prvně jmenovaná dává přednost suchým stanovištím, druhá vyhledává poněkud vlhčí biotopy. Často se však oba druhy vyskytují na společných lokalitách. Největší balkánská ještěrka Lacerta trilineata je zde zastoupena poddruhem major. S oblibou osidluje zarostlé kamenné zídky a vegetační pásmo podél pobřeží. Ostrovem probíhá severní hranice jejího areálu rozšíření. Poměrně často jsme na suchých kamenných místech s vegetací vídávali ještěrku Algyroides nigropunctatus. Dlouhou dobu unikal naší pozornosti blavor Ophisaurus apodus thracius. Jeho výskyt se nám podařil zjistit až v roce 1999 na lesostepní formaci v severní části ostrova. Blavor zde rozhodně není běžným plazem a patří spíše k vzácnocnostem. Viděli jsme pouze 4 dospělé jedince a jedno mládě o délce asi 45 cm. Příbuzný slepýš Anguis fragilis fragilis osidluje vlhká a stinná místa. Byl poměrně často nalézán s ropuchou Bufo bufo spinosus, která je nejrozšířenějším obojživelníkem ostrova. S ropuchou B. viridis viridis jsme se setkali v autokempu u města Bašky. Z dalších zástupců batrachofauny byli pozotováni skokani Rana ridibunda, rosnička Hyla arborea arborea a čolek Triturus vulgaris meridionalis. Předpokládaný výskyt skokana R. dalmatina a kuňky Bombina variegata variegata se nám nepodařil potvrdit.

Hady jsme pozorovali v 8 druzích. Nejrozšířenějším a také nejběžnějším hadem je štíhlovka Coluber (Hierophis) laurenti. Její ekologická valence ji dovoluje osidlovat nejrůznější typy stanovišť. Rovněž rozšířená a četná je C. viridiflavus carbonarius, která preferuje vlhčí biotopy. Druhově nejdiverzifikovanějším rodem hadů na ostrově je r. Elaphe, jež je zastoupen 3 druhy. Užovky E. quatuorlineata quatuorlineata a E. longissima longissima zde často sdílejí syntopický (na stejné lokalitě) výskyt na vlhkých, povětšinou lesnatých lokalitách. E. l. longissima se má na Krku vyznačovat tmavým až černým zbarvením a bývá pojmenována jako var. subgrisea. Námi byli však pozorováni jen typicky zbarvení jedinci. S E. situla jsme se setkali jen dvakrát a to v okolí Bašky. V jednom případě šlo o mládě usmrcené na silnici. Bohužel, k našemu velkému zklamání potkal stejný osud i dospělou hlavatku Telescopus fallax, kterou jsme s údivem našli u města Krk.

Populace semiakvatických užovek Natrix natrix jsou ponejvíce soustředěny tam, kde je nejvyšší denzita (početnost) jejich potravní nabídky - obojživelníků. Chycení hadi v okolí velké vodní nádrže u Njivice a jezera Ponikva vykazovali širokou variabilitu ve zbarvení odpovídající poddruhové úrovni natrix, helvetica a persa. Na tuto skutečnost upozorňuje i Sochurek (1985) a přiřazuje podobnost k poddruhům lantzai, dalmatina a helvetica. V populacích tohoto druhu byli také zastoupeni zcela tmaví, melanističtí jedinci. Rozhodně není bez zajímavosti, že z ostrova Krk pochází vůbec nejdelší věrohodně doložený exemplář N. natrix (samice), dlouhý 205 cm. Námi pozorovaní jedinci však nepřesahovali délku 1 m.

Zdejší zmije Vipera ammodytes ammodytes se na rozdíl od jedinců z nedaleko vzdálené pevniny vyznačují menším vzrůstem a méně nápadným zbarvením. Lze o ni říci, že patří mezi vzácnější složku herpetofauny. Jeden z nejvzácnějších plazů ostrova je želva Testudo hermanni boettgeri. S ní jsme se setkali pouze dvakrát v řídkém lesním porostu nedaleko jezera Ponikva.

Námi zjištěný výskyt 20 druhů obojživelníků a plazů není úplný, neboť rakouský herpetolog Sochurek (1985) uvádí navíc následující druhy. Bombina v. variegata, R. dalmatina, Coronella austrica, Natrix tessellata, Malpolon monspessulanus, Vipera ursinii macrops. Bruno (1980) potom ještě Emys orbicularis a Tarentola mauretanica. Z naší strany stojí z těchto z těchto druhů za zmínku N. tessellata, která je udávána jen z okolí potoka u Bašky. Ačkoliv jsme tuto lokalitu navštívili několikrát a věnovali ji vyšší pozornost, tyto ichtyofágní (žeroucí ryby) užovky jsme zde nikdy neviděli. Mimo několika skokanů R. ridibunda a jediného úhoře jsme výskyt ryb nezjistili. Je dosti pravděpodobné, že N. t. není na ostrově stálým druhem a jedinci pozorovaní Sochurkem byli migrujícími zvířaty. Také se nám nepodařil zjistit výskyt želvy Emys orbicularis. Ta se má vyskytovat v již zmíněné vodní nádrži poblíž Njivice. Zde ji pozoroval r. 1990 Hegner (ústní informace). Zajímavý leč diskutabilní je výskyt ještěrky Lacerta viridis (Černý 1991) a nález mrtvého jedince Podarcis muralis (Knobloch 1997 - ústní informace). Aby byl výčet drůhů herpetofauny úplný, nelze opomenout mořské želvy. Jeden z autorů viděl v akváriu jedné rybářské restaurace želvu Caretta caretta, která je pro tuto oblast nejrozšířenějším druhem. Jen zcela vyjímečně se do okolních vod ostrova mohou zatoulat Chelonia mydas či Dermochelys coriacea. Je možno říci, že do dalších let zůstávají na ostrově Krk mnohá objasnění. Jedno z nich je např. systematické postavení populací N. natrix. Z faunistického pohledu si pozornosti zaslouží ověření výskytu již zmíněných "pochybných" druhů (L. viridis, P. muralis). To se týká i velmi vzácných druhů, jejichž výskyt byl sice prokázán, ale jen v několika exemplářích (V. u. macrops, M. monspessulanus, E. orbicularis, případně E. situla a T. h. boettgeri).

použitá literatura:
Baruš, V., Oliva, O. a kol., 1992 : Fauna ČSFR, Plazi - Reptilia, Academia, Praha.
Černý, M., 1991 : Algyroides nigropuctatus na ostrově Krk, Akvárium Terárium 34, 8 : 22 - 23
Engelmann et al., 1985 : Lurche und Kriechtiere Europas, Nueman Verlag Leipzig - Radebeul.
Gruber, V., 1989 : Die Schlangen Europas und rund ums Mittelmeer, Kosmos, Stuttgart.
Iverson, J. B., 1992 : A revised checklist with distribution maps of the turtles of the world, Privately Printed, Richmond, Indiana, 363 pp.
Sochurek, E., 1985 : Krk ein herpetologischer Überblich, Elaphe 1 : 13, Berlin.

dříve publikováno (původní zdroj článku):
Vlček, P., Čurda, M., Šmejkal, R., 2000: Herpetofauna ostrova Krk. Akvárium terárium 43(9): 67-70.

autor/autoři:
Petr Vlček
Michal Čurda
Roman Šmejkal

datum publikace: 27.03.2006