Herpetofauna a batrachofauna Bulharska (1)

V Bulharsku, jakožto jihoevropském státě o rozloze přibližně 111 tisíc km2, je batrachofauna a hlavně herpetofauna relativně bohatá na počet druhů. Obojživelníků se zde vyskytuje 17 druhů a plazů 35 druhů. My jsme Bulharsko navštívili v červenci 1998. Během jednoho měsíce jsme zjistili 9 druhů obojživelníků (53%) a 19 druhů plazů (54%). Nejvíce času z naší cesty jsme strávili v herpetologicky nejatraktivnější oblasti na jihovýchodě země, mezi obcemi Achtopol a Rezovo u hranice s Tureckem. Pobřeží tu bylo skalnaté, místy s písčitými zátokami. Podél pobřeží se většinou táhl pás travnatých pastvin, který přecházel v dubové lesy. Naprosto všechny duby byly postiženy tracheomykózou, takže jsme zde nenašlo prakticky žádný vzrostlý strom. Po celou dobu našeho pobytu v Bulharsku pršelo kromě krátkých přeháněk pouze dva dny.

Prvním plazem kterého jsme pozorovali byla ještěrka Podarcis taurica taurica (Pallas, 1814). Byla hojná podél cest na pobřeží, v sušších travnatých biotopech navazujících na pobřežní skály. Dominantním plazem v této oblasti byla ještěrka zelená Lacerta viridis meridionalis Cyrén, 1933. Vyskytovala se podél cest a silnic v křovinatém podrostu, ale i přímo v dubovém lese. Velkou útěkovou vzdálenost a rychlost těchto ještěrek ještě umocňovala jejich schopnost šplhat na stromy tak, aby mezi ještěrkou a člověkem byl kmen. Na pobřežních skalách a u ústí řek a potoků bylo mnoho ještěrek zedních Podarcis muralis muralis (Laurenti, 1768). Nedaleko pohraniční obce rezovo jsme ve spadaném listí vedle cesty překvapili také jednoho zástupce slepýšovitých, blavora žlutého, Ophisaurus (Pseudopus) apodus thracius Obst, 1978 při požírání hlemýždě. Po uchopení do rukou se blavoři snaží uvolnit ze sevření rotací kolem své podélné osy. Mezi dalšími ještěry které se nám nepodařilo pozorovat, ale jsou z této oblasti hlášeni (viz Gasc et al., eds. 19997) patří z čeledi gekonovitých Cyrtopodion kotschyi (Steindachner, 1870) ssp. rumelicus (L. Müller, 1939) a ssp. danilewskii (Strauch, 1887), z čeledi ještěrkovitých Lacerta praticola pontica Lantz et Cyrén, 1919 a Lacerta trilineata dobrogica Fuhn et Mertens, 1959 a z čeledi scinkovitých Ablepharus kitaibelii stepaneki Fuhn, 1970.

Z hadů jsme v dané oblasti pozorovali hbité štíhlovky východní Coluber (Hierophis) caspius Gmelin, 1789. Po odchycení byly velmi kousavé a neuklidnily se ani při delší manipulaci. V blízkosti sladké vody byly hojné především užovky podplamaté Natrix tessellata (Laurenti, 1768) a užovky obojkové Natrix natrix persa (Pallas, 1814). Užovku podplamatou a štíhlovku východní jsme pozorovali i přímo na slanatém pobřeží v příbojové zóně a prvně jmenovanou dokonce při potápění a lovení ryb v klidné slané vodě při odlivu. Užovky přeplavávaly menší několikametrové vzdálenosti mezi skálami a schovávaly se zde mezi kameny. Dále jsme v této oblasti nalezli několik užovek stromových Elaphe longissima longissima (Laurenti, 1768).

Zmije jsou v Bulharsku zastoupeny třemi druhy: zmijí obecnou, Vipera berus (Linnaeus, 1758), zmijí růžkatou, Vipera ammodytes (Linnaeus, 1758) a zmijí menší, Vipera ursinii (Bonaparte, 1835), která už však od roku 1970 nebyla z Bulharska hlášena (Nilson et Andrén in Gasc et al., eds. 1997). Teoreticky se ale snad v severozápadním Bulharsku stále vyskytuje poddruh V. ursinii macrops Mehély, 1911 (Hegner, 1999) nebo V. ursinii rakosiensis Mehély, 1894 (Nilson et Andrén in Gasc et al., eds. 1997). Z bulharska byla popsána také zmije Vipera aspis balcanica Buresch et Zonkow, 1934, ale jedná se o mylný popis založený na exempláři křížence Vipera berus a Vipera ammodytes (Hegner 1999). Nám se v jihovýchodní oblasti podařilo spatřit zmiji růžkatou. Mezi obcemi Sinemorec a Rezovo jsme pozorovali dva exempláře v dutém pařezu na svahu exponovaném na jihozápad. Jednalo se o exempláře řazené dříve k poddruhu Vipera ammodytes montandoni Boulenger, 1904, ale podle moderního pojetí je ssp. montandoni považována pouze za mladší synonymum poddruhu V. a. meridionalis Boulenger, 1903. Po celém Bulharsku se tedy vyskytuje pouze poddruh Vipera ammodytes meridionalis, kromě severozápadní oblasti státu, kde žije nominotypický poddruh V. a. ammodytes (Linnaeus, 1758) - viz Hegner (1999).

Mezi hady jihovýchodní oblasti Bulharska, které se nám nepodařilo pozorovat, patří ještě štíhlovka Coluber rubriceps thracius Rehák, 1985, užovka Coronella a. austriaca Laurenti, 1768, užovka Elaphe (cf. quatuorlineata) sauromates (Pallas, 1814), užovka Elaphe situla (Linnaeus, 1758), šírohlavec Malpolon monspessulanus insignitus (Geoffroy, 1827) a slepák Typhlops vermicularis Merrem, 1820 (viz Gasc et al., eds. 1997).

Z vodních želv jsme v dané oblasti pozorovali pouze želvu bahenní (Emys orbicularis hellenica Valenciennes, 1832), která hojně obývala tůňky, ale i napajedla pro domácí zvířata přímo v obci Sinemorec. Sofianidou (in Gasc et al., eds. 1997) však v této oblasti udává také želvu Mauremys rivulata (Valenciennes, 1933), která byla dříve považována za poddruh želvy kaspické (Mauremys caspica Gmelin, 1774). Ze suchozemsých želv jsme pozorovali oba místní druhy - Testudo hermanni boettgeri Mojsisovics, 1889 a Testudo (cf. graeca) ibera Pallas, 1814. Druhá ze jmenovaných není podle moderních výzkumů příbuzná s nominotypickou Testudo g. graeca Linnaeus, 1758 a byla v roce 1994 přeřazena Davidem jako poddruh druhu Testudo terrestris Forkal, 1775. Mnoho autorů však tuto změnu neakceptovalo (Lambert in Gasc et al., eds. 1997). Obě želvy jsme nacházeli sporadicky na různých místech (v lese, na okraji lesa, mladé jedince pod kameny na travnatém kopci při pobřeží).

I přes relativně pozdní roční dobu jsme v této oblasti pozorovali pět druhů obojživelníků. Nejhojnější byli téměř v každé kaluži se vyskytující a barevně velmi variabilní skokani skřehotaví Rana ridibunda Pallas, 1771. V lese se nám podařilo chytit skokana štíhlého, Rana dalmatina Bonaparte, 1840. Přímo na písčité pláži jsme v podvečer pozorovali ropuchy zelené Bufo viridis viridis Laurenti, 1768. Rosničku obecnou, Hyla arborea arborea (Linnaeus, 1758) jsme našli poblíž rezervoáru vody pro dobytek, kde jsme našli blíže neurčené larvy čolků (Triturus sp.). Podle místa výskytu se mohlo jednat o dva druhy: Triturus vulgaris (Linnaeus, 1758) nebo Triturus karelinii (Strauch, 1870). Další obojživelníci udávaní z této oblasti, ale námi nepozorováni, jsou kuňka Bombina bombina (Linaeus, 1761) a blatnice Pelobates syriacus balcanicus Karaman, 1928 (viz Gasc et al., eds. 1997).

Z teraristického hlediska byly zajímavé stonohy rodu Scolopendra, které jsme nacházeli pod kameny a kusy betonu (zbytky pos tarých plotech) na travnatých pláních, a také bizarně vyhlížející kudlanky rodu Empusa.

Při zastávce ve Varně (východní Bulharsko) jsme pozorovali gekony hrbolkaté (Cyrtopodion kotschyi Steindachner, 1870), patřící pravděpodobně k poddruhu danilewskii (Strauch, 1887). Tito gekoni se v noci proháněli přímo v centru města po kamenných schodech a pod výlohami obchodů. Nebyli však příliš hojní.

Pohoří Západní Rodopi vzhledově odpovídá našemu Hrubému jeseníku. My jsme se pohybovali v oblasti mezi vodními nádržemí Batak, Vasil Kolarov, vrcholem Goljama Sjutkja (2186 m n. m.) a městem Velingrad. pozorovaná herpetofauna v Rodopech, ale i v jiných bulharských horách odpovídala herpetofauně našich zeměpisných šířek. Z ještěrek jsme se setkali s ještěrkou obecnou, Lacerta agilis cheronensis Andrzejowski, 1832 (Buresch et Zonkow 1933, Engelmann et al. 1993). Podél lesních cest byla relativně hojná také ještěrka živorodá, Lacerta (Zootoca) vivipara Jacquin, 1787. Bulhaské populace jsou přiřazovány k ssp. pannonica Lac et Kluch, 1968, mnoho autorů však tento poddruh neuznává, jiní ho naopak považují za samostatný druh (L. Gvoždík et Zavadil 1997). Nedaleko nádrže vasil Kolarov jsme narazili na slepýše křehkého (Anguis fragilis fragilis Linaeus, 1758). V bulharsku se vyskytují oba dva poddruhy odlišující se vertikálním rozšířením, ssp. fragilis v horských polohách (600 až 200 m n. m.) a ssp. colchica (Nordmann, 1840) v nadmořských výškách do 600 metrů (Kminiak 1992). Na stejné lokalitě poblíž nádrže Vasil kolarov jsme nalezli také přejetou zmiji obecnou Vipera berus (Linnaeus, 1758). Ta se v Bulharsku vyskytuje ve dvou poddruzích: nominotypický poddruh v severní části státu směrem na jih přibližně k 43° s. š. a ssp. bosniensis Boettger, 1889 pak jižněji v pohořích Rila, Pirin a Vitoša (Schiemenz 1985). Ke kterému poddruhu však náležel námi nalezený mrtvý jedinec, už bylo z důvodu pokročilého rozkladu těžko rozhodnout.

Obojživelníci byli zastuopeni mlokem skvrnitým Salamandra salamandra salamandra Linnaeus, 1758 a skokanem hnědým Rana temporaria temporaria Linnaeus, 1758. V tůňkách jsme nacházeli čerstvě metamorfované ropuchy obecné, Bufo bufo spinosus Daudin, 1803 a larvy čolků (Triturus sp.).

Přímo ve městě Velingrad a v jeho okolí jsme nacházeli skokany skřehotavé, Rana ridibunda Pallas, 1771, kuňky žlutobřiché, Bombina variegata scabra (Künster, 1843), ještěrky zední, Podarcis muralis muralis (Laurenti, 1768) a ještěrky zelené, Lacerta viridis meridionalis Cyrén, 1933.

pokračování:
Herpetofauna a batrachofauna Bulharska (2)

dříve publikováno (původní zdroj článku):
Gvoždík, V., Šnajdr, R., 2001: Herpetofauna a batrachofauna Bulharska (1). Akvárium terárium, 44 (8): 72-77.

autor/autoři:
Václav Gvoždík
Roman Šnajdr

datum publikace: 08.10.2006